Na naší vísce
29. září 2011 v 23:46 | Hamina
Nad Jehnicemi ještě nic a nad naším domem bouřka jak blázen. Během chvíle bylo úplně černo. To bylo v 18.30 hod.
A o dvě hodiny později bylo na nebi toto.
2. ledna 2011 v 22:30 | Hamina
Charitativní jarmark slavil letos kulatiny.
Již 10 let se tu před vánoci snaží lidé vybrat nějaké peníze, aby jimi přilepšily potřebným.
Za tu dobu jarmark prošel velikým změnami.
Čtvrtý rok je i s naší účastí. Přes nesmělou, co by pouhých účastníků, pak prodavačů a dodavatelů zboží, jsme se letos propracovali k pravým jarmarečníkům.
Dělala jsem s holkama hračky z vlny, pekla jsem rohlíky, pak jsem si s Tomkem střihla black & white za pultem a nakonec jsme si báječně zazpívali s náhodným sdružením gospely.
Tím byl zahájen advent a nám nezbývá než se těšit na vánoce, ale i na příští ročník jarmarku.
Na fotky se můžete podívat
tady.
2. ledna 2011 v 1:16 | Hamina
Jako každý rok i letos se plánovalo oslaviti příjezd Martina na bílém koni.
A tak děti z Kotúčku zahrály divadélko, zazpívalo se pár písniček.
Každý se rozdělil s někým o martinský rohlíček.
A pak se procesiíse světýlkama vydalo ke křížku vyhlížet sv. MArtina.
Děti měly tentokrát omezený pohyb na poli, ale v rámci bezpečnosti to bylo nutné. Jiné roky totiž naháněly Martina o 106 a mám pocit, že se to ani koni ani jezdci moc nelíbilo.
Takže letos měly ohraničený prostor svíčkami, kde se mohou pohybovat. Našlo se sice par frfňalů, ale to bylo tak si jediné co mohli.
A co myslíte?
Přijel ten Martin?
Jasně, že přijel. Sníh sice nepřivezl, ale bylo jasné, že zima je tady.
9. května 2010 v 23:03 | Hamina
Náš kostel měl svátek.
A tak byla pouť.
Né taková kolotočová a stánková.
Byla taková lidská.
Lidé se sešli, popovídali si, u muziky si zatančili. Nejen dospělí, ale i děti. Dokonce děti různých ras.
Ovšem někteří, má starší, prostřední dcera se u toho moc nebavili. Ač měla tanečníka velmi šikovného. Bodejť ne, když ONI to mají v krvi.)
POjedlo se, popilo se a v dobrém se odešlo domů.
Byl to prostě příjemně prožitý den a bylo by dobré za něj poděkovat.
Tak tedy - TAM, NĚKOMU za ten den DĚKUJI.
7. května 2010 v 19:14 | Hamina
Ani jsem netušila kolik jich na vsi máme.
Letos jako každý rok, sraz na Skalce u Sokolovny. V hojném počtu lidí. Hlavně dětí.
Vypadalo to, že počasí vyjde. Že nebude pršet jako loni a předloni.
No zadařilo se částečně. Sprchlo až kolem 19 hodiny.
Pro děti byly připravené nějaké soutěže spolu s dílničkami. Takže třebas házely gumákou, skákaly v pytlích. Mohly si udělat malou čarodějnici. A taky se tam mohly od čarodějné kadeřnické mistrové nechat učesat.
Pro dospělé bylo pivo a na opékačku kdo si co přinesl.
Celkem shrnuto. Povedly se.
My jsme se pak stavovali ještě u koňáků, pro holky bezva zážitek, že nemusí jít brzy spát.
Nejdřív přehlídka čarodějnic.
Takováhle byla připravená na upálení. Přece nedáme ty naše krásné.
A šup tam s ní.
Panečku ta hoří. Kvalita se nezapře.
A nakonec došlo i na buřtíky.
2. března 2010 v 11:31 | Hamina
Na vědomost se dává, z výnosu našho milostivého rychtáře.
Touto chvílí jest masopustní rej zahájen.
Nařízeno jest, aby sousedé z místních usedlostí se přidali, v rozumné míře popili, pojedli a slavili tak významný to den. Taškařice a jiné žertovné zámysly jsou povoleny, však s opatrností jděte, dávajíce pozor na rychle jedoucí povozy, hospodářské zvířectvo a taktéže obecního majetku šetřete.
Však i varování přijměte. Taškáři, jež odpolivovati budou na obecním majetku, ravčky vyvolávati, či nepřístojně ženy obtežovati, dle útrpného práva stíháni budou mnou.
Kníže se připravuje na kontrolu svého panství.
Čekání na soud.
Čestná stráž, při pochovávání basy.
Nutno podotknouti, že ten letošní se obzvláště vyvedl. Počasí, atmosféra, lidé.................prostě paráda. O některých histrokách se bude vyprávět ještě dlouho. (Jak kdo došel, či dojel domů, kdy a pod.) Tam se již nedokumentovalo. To zůstává pouze v našich hlavičkách.
2. března 2010 v 11:00 | Hamina
Na 6.2. února jsme měli naplánovaný ples.
Obecně-školní.
Děti jsme odveleli k P., v pátek spaly jejich děti u nás, v sobotu odpoledne tam byly naše holky na oslavě narozenin.
Večer jsme tam odvezli Bety a domluvili se, že tam budem spát i my, abychom nemuseli ráno letět pro Betynku přes celou vesnici.
Ples se vydařil, bylo plno, hezky jsme si zatancovali. Tomek provedl i nejstarší, která byla se svým přítelem. Ten ale nebyl zrovna v tančící náladě, což Linduša docela špatně nesla. Tak aspoň taťka zaskočil.
Koupili jsem pár lístků v tombole. Při prohlížení seznamu výher mne zaujalo ledové víno od P.M. s básničkou.
P.M. seděl s námi u stolu a spolu s jeho ženou jsme se dost dobře bavili. Trošku jsem si na to víno myslela.
A kdo myslite, že to víno vyhrál. Jáááááááááááááááááááááááááááááá
Kromě jiného ještě vakuované párky a...........1/2 hodinový vyhlídkový let.
Ten jsem s díky darovala nejstarší, původně chtěla k narozkám nějaký adrenalin, tak teď ho má.
Do hotelu k P. jsme dorazili kolem 2 hod. ranní. Bezvadně jsme se vyspali. Já jsem relativně brzy vstávala, aby T. neměla s Bety a dalšími dětmi moc práce. Dali jsme si kafíčko a pak nás Č. hodil dom. Což bylo velice příjemné.
Odpoledne jsme se tak různě poflakovali, nastřídačku dospávali oba noc a večer jsme šli zpět k P. jednak vyzvednout holky a druhak domluvit masopust.
20. ledna 2010 v 1:13 | Hamina
Letos v létě tady budeme už 4 rok.
Tyto vánoce byly tedy třetími zde prožitými.
Ty první (2007) si moc nepamatuji. Společného dění jsme se zatím moc neúčastnili. Maximálně tak ve škole.
Ty druhé (2008) už si pamatuji.
Už jsme tady poznali hodně lidí, do dění jsme se zapojili tak nějak napůl.
A hlavně jsme se už účastnili, sice jen co by diváci, vánočního koledování s živým Betlémem.
POd srdcem jsem už nosila Mrňátko a bylo jasné, že další rok (2009) bude Ježíšek ze mlejna.
Sice někdy na jaře bylo ohlášeno narozeni sourozence Ježíška z roku 2008, dokonce, že to bude i kluk. A nastaly menší "třenice" o tom, kdože teda bude toho Ježíška dělat. (Samozřejmě vše v dobrém). No teda třel se akorát Tomáš s Přemkem, velice se tím oba bavili.
Třenice byly ještě větší, když nám se v srpnu z Mrňátka vyklubala Bety.
Prý "Ježíšek nemůže být holčička."
Ale může.
Vánoce 2009, 26.12. Vánoční koledování.
V jesličkách leží naše Betynka. Nad ní stojí špatně namaskovaní Josef s Marií (alias rodiče, já s Tomášem)
Tady je dokumentace, sice neni moc kvalitní neb naše nejstarší umí sice osedlat koně, ale neumí nastavit na foťáku noční režim.
Až budou kvalitnější, dodám i ty.
23. prosince 2009 v 2:24 | Hamina
Jako každý rok i letos byly ve škole vánoční dílničky.
Když jsme tu byly první vánoce, nevěděla jsem pořádně o co jde. Byly jsme tu pár měsíců, moc lidí jsme neznaly.
Pak se sešel rok s rokem a já jsem se na dílničkách podílela coby vychovatelka v ŠD. Už jsem znala daleko víc lidí a bylo to děsně fajn.
A sešel se další rok s rokem a já jsem na dílničkách byla opět jako maminka a tentokrát jsem tam s sebou nosila i Betynku.
Prostřední holky na začátku zpívaly se sborem
Pak hrála Barunka divadlo s Kotúčkem.
A pak se rozeběhly po škole a vyráběly si různé věci. Tu umotaly svíčku, tu udělaly ozdobu z hoblin, tu si vystřihly hvězdu či domeček za kterým svítí svíčka.
Vůbec největší úspěch měla dílnička pana učitele - opičí dráha v tělocvične. To bylo žůžo. Čím to, ale měl tam nejvíce dětí :-)
Když proběhly dílničky byl to další nezvratný důkaz toho, že se vánoce kvapem blíží.
17. prosince 2009 v 11:12 | Hamina
Už několikrát jsem měla možnost se přesvědčit, že lidé, kteří mě zde obklopují, jsou jednineční.
Po naší bouračce jsem nabyla dojmu, že místo kam patřím, je právě TADY.
Vyřčené věty "Jsem rád/a, že Tě vidím". Mlčky provázené objetí, či jen pusa na uvítanou. Takové byly reakce některých lidí, kteří mne zde obklopují. Jsou báječní.
Tak sem patřím. Tady je moje místo. Mé i celé mé rodiny.
14. listopadu 2009 v 2:05 | Hamina
Legenda o něm praví, že se na přelomu let 316 a 317 narodil v daleke Panonii.
Ona vlastně tak daleká není. Je to totiž dnešní Maďarsko. Domovina i mého muže, který není Martin a svatý už vůbec ne.
Cože se píše ještě v té legendě?
Když sloužil v armádě, jedné noci, když kontroloval hlídky, potkal žebráka. Neměl s sebou nic k jídlu ani peníze a tak se alespoň se žebrákem rozdělil o svůj plášť, který přeťal v půli.
A protože se k tomu svátku váže hodně pranostik, tradic a vůbec je hlavně dětmi oblíben, tak se na naší malé vísce slaví.
Tak tomu bylo i letos 12.11.
V hojném počtu jsme se sešli na hasičce, děti z Kotúčku zahrály malé divadélko, zazpívalo se několik písniček. A pak už si všichni zapálili světýlka ve svých lucerničkách a vydali jsme se na cestu ke křížku. Tam jsme měli počkat na Martina.
Co myslíte?
Přijel?
No jasně, že. Vždyť byl objednaný.
Bílý, s jezdcem v plášti. Vlastně bílá s jezdkyní.
Ale v té tmě to nebylo vidět. Děti byly nadšené, jako každý rok za ním po pláni běhaly a jako každý rok jej nedohonily.
Po té se každý rozdělil né o plášť, ale o martinský rohlíček a ještě se zazpívalo pár písniček.
Všechno to dobře dopadlo a my jsme se zmrzlý, ale spokojení rozcházeli do tepla svých domovů.
Jsem zvědavá kdy nás Barunka odhalí, že bílý kůň je Vosa a jede na něm Anetka.
Ovšem jiné to bylo leto se sněhem. První napadnul již 19.10. Teda napadnul všude jinde, jen ne tady, ale tady první sníh ležel 3.11.
A dnes? Místo aby sněžilo, tak je venku modro a svítí sluníčko. Ale po těch několika propršených dnech je to skvělé.
Opět troška fotodokumentace.
Holky si rohlíčky musely udělat samotné. Já jsem akorát připravila těsto a náplně.
Myslím, že se jim i trochu povedly.
A tady jsou mladí talentovaní herci z Kotúčku.
Procesí dětí s lucerničkami na cestě za sv. Martinem.
13. října 2009 v 14:00 | Hamina
První článek do této rubriky by měl být možná trošku jiný a vysvětlující. Ale nějak není čas na jeho sepsání. A nedělní dojmy by mohly zapadnout někam do archivu v mé hlavě a pak už by to nebylo ono.
K nedělní snídani jsem dostala SMS - "Ve 13 na nápustce poslední trénink, buchty s sebou. A"
????????? až mi zaskočilo.
Naštěstí jsem identifikovala odesilatele.
SMS měla dvě řešení.
a) nepatří mě a jen se A. ukliknula, pak jsem naprosto v klidu a pohodě.
b) patří mě, ale vůbec netuším kde je nápustka a o jaký trénink jde a ten čas a "buchty s sebou" je dosti znepokojujicí. Obzvláště musí-li se vyrobit celý oběd.
Nezbývalo mi nic jiného než zavolat A. zpět co to jako má znamenat. Nejdřív jsem ji musela ujistit, že opravdu nevím co a kde je nápustka. Teď už to vím.
Pak mi bylo vysvětleno, že jde o poslední trenink kanoistů a že to nemůžu vědět, když jsem poslední 2 víkendy byla mimo. A buchta s sebou je jasná, uděláme si poslední piknik.
A jak to tedy dopadlo??
Báječně. Odpoledne prožité s přáteli, vyvětrané a vyblbnuté děti. Co na tom, že Marjánka ma dneska 38. To spíš přičítám únavě a pobytu ve školce. Ostatně je to u nás každý podzim a Tomek kašlal skoro celou noc. S tím se nějak poperem.
Takže tady jsou malí a velcí kanoisti.
Piknikové občerstveníčko - "Co gdo přines."