Tak už naše Marjánka domů donesla vysvědčení.
Své první školní.
Má samé jedničky a je náležitě pyšná.
Já také.
Tak jen tak dál Marjánko.
Marjánka
První vysvědčení
31. ledna 2012 v 22:21 | Haminaprvní školní den
30. září 2011 v 22:39 | Haminas
Školačka
1. června 2011 v 11:26 | HaminaJak to hrozně letí.
Úplně přesně si vybavuji chvíli, kdy jsem na testu objevila její //.
Byla jsem v rozpacích, ale šťastná. Hlavou mi jen na kratičkou chvíli prolétlo, doufám, že to bude holka.
Ale hodně rychle jsem toto odehnala. Vždyť by se mi mohlo povést "prosadit" toho Tomáše.
Genetika je neúprosná, holčička potvrzena.
Ovšem jaké bylo mé překvapení - ona je opravdu Tomáš. Je mu tak strašně, ale strašně podobná.
No a roste jako z vody. Letí to. Pobyt ve školce se jí chýlí ke konci a jez ní školačka.
Moje milá Marjánko,
jseš úžasné stvoření, sluníčko, které vyloudí i na té nejsmutnějí tváři úsměv.
Buď pořád taková.
K Tvým narozkám Ti přeji jen to nejlepší.
Miluji Tě.
mamka
Narozeniny
21. června 2010 v 1:12 | HaminaPřed pěti lety jsem Tě poprvé uviděla.
Bylas celý taťka, tmavovlasá, kus ženské. A já jsem prožila zase znovu ten nepopsatelný okamžik, okamžik zrození.
Moje milá,
přeji Ti vše nejlepší, buď pořád taková jaká seš, rozdávej lidem kolem sebe to SVÉ sluníčko, které v sobě máš.
Milujeme Tě.
Přesně pětiletá.
Pečení
5. března 2010 v 0:54 | HaminaLinda odpoledne zmizela ke konim, Barunka k Zuzce. Taťka učil studentku maďarštinu a my jsme s malýma holkama osiřely.
Po obědě jsme dostaly chuť na rybičkovou pomazánku s čerstvýma rohlíkama.
A rázem tady byla pečící nálada.
Po přichodu z obchodu Bety ještě usnula v houpačce a tak jsme se do toho s Maru pusily.
Naházely jsme vše potřebné do pekárny, aby nám pomohla udělat těsto.
Umí to dobře. Až jsme musely křičet DOST!!!!!!!!
Pak se Maru ujala nelehkého úkolu - hlavního motače rohlíků.
A tolik jich umotala.
Na výsledek se můžete podívat o kousek vedle.
Pak jsme ještě dostaly chut na koláč. A Maru na foceni. Prý "Mami, mami míchej toho šneka"
Nebojte, nemáme tajný recept na šnečí koláč.
To jen MAru chtěla tohle vyfotit.
A pak taky pekaře. K čemuž jsem sice nerada, ale musela dát svolení a slib, že se sem "pověsím".
Tak tady jsem.
Takhle dopadl koláč.
A pak nám ještě pekárna pomohla s chlebem.
Bylo to moc prima. Rohliků už moc nezbylo, takže mě to čeká zítra nejspíš znova. Ale s pomoci pekárny to je pohodička.
Má to přeci jen své klady, mít doma jen "polovinu "dětí.