Betynka

Ona a zvířectvo (21.6.2012)

31. prosince 2012 v 2:01 | Hamina
Miluje koně, miluje psy.

Miluje všechno živé kolem sebe.




Táto, mámo..............

29. února 2012 v 21:22 | Hamina
Táto, mámo, v jo je pšip,
jo tam jo, on tu pšip jo.
Táto, mámo, už tam neni šit.

Naše nemluvné poslední dítko se konečně naučilo básničku. S některými slovy má teda potíž, hlavně s těmi, které mají víc jak dvě slabiky. Tak je nahrazuje souhlasným JO, jak to po někom opakuje.

V září by dle věku mohla jít do školy, ovšem ta mluva tomu teda vůbec nenapovídá.
Ale co časem to přijde a pak budem ještě rádi vzpomínat jaké to bylo když moc nemluvila.

Má svá slova, která umí dokonale používat - Dindi/Linda, Babu/Baru, Mamu/Maru, míň/víc, mám/ hotovo, vypito, sundáno, prostě vše co má ukončený děj.
S různými citoslovci složí větu, která má hlavu a patu. Když se ji zeptám kde má papuče, odpovídá "Aha, neni, pa uava." Přeloženo do češtiny:" jo nemám, odnesl mi je pes."
Miluje krtečka, toho několikrát během dne čteme, ví co kde je na jaké stránce, dokáže to i sama říci. Ovšem nezasvěcený to moc nepochopí.

Je už delší dobu bez dudlíku, tipuji někdy od listopadu, ovšem pro změnu si kouše nehty. Na spaní stále s plínama.
S kočárem už vůbec nejezdíme, v pohodě dojde po svých cestu na nádraží a zpět.
S jídlem je to podle její nálady a chuti. Někdy zbaští dva talíře, jindy se toho samého ani netkne.

S Lindušou občas chodí ke koňům a jak jinak, vůbec se nebojí.
Sedávala na Kilině, která je už bohužel v koňském nebi a tak ji zastupuje Uran s Vosou.

Prostě nám tenhle človíček ukazuje, že s dětmi to není vůbec jednoduché. Že jestli si myslíme, že když je 4 v pořadí, že už jsme profíci, tak teda nejsme.
A hlavně, hlavně nám nedovolí vůbec stárnout.

Pokroky Betuli

5. října 2011 v 7:00 | Hamina
Nebudu slibovat, že začnu pravidelně psát. Protože asi nezačnu.

Těch pokroků už teď není tolik, ale každopádně se měním, tak aspoň aktuální fotka bude.

JO a jeden pokork vlastně mám. Už nejsem malá holčička co chodí na nočník. Já už umím chodit sama na záchod. Normální, velký, takový ne který chodí mamka s taťkou a holky.
Přinesu si stoličku a je to. Ještě musím vychytat, abych si uměla sama rožnout. Prdítko si utírat sama nesmím. Za to ručičky ano. Teda pod dohledem. Nejdřív pořádně umýt a pak pořádně utřít.

Bety narozky

29. září 2011 v 23:39 | Hamina
Tak a zase jsou tady.

Zjistila jsem, že se opakují každý rok. A opakují se ve velice podobném scénáři.
Dostanu dort, který dělala mamka a nějaký dárek.

A teď jsem s hrůzou zjistila, že tady nemám svůj první narozeninový dort.

Tak to napravím a šoupnu Vám ho sem taky.
Jo a ještě je zvláštní, že pokaždé jsem na svoje narozky u babičky Gizi.Přijde tam moc lidí, každý donese nějakou mňamku. Musím říci, že je to milé.

Slavím narozky se svojí starší ségrou, ta je má od den později.
Mamka teda moc chtěla, abych vykoukla na svět jako Barunka, ale to se mi moc nechtělo. Chtěla jsem mít svůj DEN.
A tak ho mám. Oslavu máme sice dohromady, ale každá má svůj dort a taky svůj dárek.

Tak tady máte nějaké dokumentační foto.

Můj první dort v životě. A musím říci, že byl taaaaaaaaaak strašně dobrý.


Poprvé na koni (6.3.)

29. září 2011 v 23:19 | Hamina
Tak se mi tu ségru podařilo ukecat.

Dneska jsem poprvné seděla na Sagarovi.

Panečku to bylo žůžo.

1 rok, 6 měsíců a 20 dní. (25.2.2011)

29. září 2011 v 23:12 | Hamina
Na to psaní nemám fakt čas. A už vůbec ne na vydávání. Takže s větším zpožděním, ale musím si ho sem nějak napasovat, abych mohla psát dál o tom co jsem už zvládla a co ne.
Tolik věcí musím denně stihnout. Tolik věcí záživných je okole mne. Tak nemůžu sedět a psát. Co kdyby šel okolo velký HAVO a já jsem ho neviděla.

Tak to aspoň nějak shrnu.
A asi to vezmu od konce, to si nejlépe pamatuji.
Největší novina je, že jsem dala sbohem plínkám. No kdo by taky chtěl být pořád v tom mokru. Zpočátku to trochu vázlo, chodila jsem jen v návlekách, aby mě mamka nemusela pořád převlíkat.
To mokro jsem zvládla docela rychle a už za dva dny jsem mohla chodit jako velká holka ve spodních kalhotkách a teplákách. Mamka už mi rozumí když volám, že potřebuji nočník, ostatním to trvá ještě trochu déle než jim to dojde, ale oni se to také naučí. A když jim to nedochází, tak si nočník přinesu. Horší to bylo s tím tuhým, mazlavým a smradlavým. To mi teda pořád nějak nedocházelo, ale protože to je v těch plínách fakt hnusný, tak po týdnu už umím i tohle. A umím to říct včas.
To je Vám taková paráda. Mít zadek v suchu.

Taky jsem absolvovala další měření a vážení.
Jsem nejmladší a taky jsem z holek nejmenší.
Největší obr byla Lindušák. Ta vážila skoro 13 kilo a měřila 86 cm.
Bára vážila 11 kilo, ale neví se kolik měřila.
Marjánka vážila 11,5 a měřila 85 cm.
A já tedy vážím 10,3 kg a měřím 80 cm.

Ale zase jsem první bez plín. (Ono se teda srovnávat moc nemá, ale když máte tři starší ségry, tak to moc nejde.)

Moc nemluvím, s mamkou s domluvím a ostatní ať si namáhají mozek.
Taky už umím chodit po schodech. Doposud jsem jen lezla, ale teď když se přidržuji o zeď, tak mi to jde. A když těch schodů není moc, tak 2-3, tak je vyjdu bez držení.

Je to fajn mít starší ségry. Hraju si s nima na koně. To je Vám paráda. No na co taky jiného, když se nám pasou pod oknem, že jo. Zrovna tuhle jsme jim byly dát se ségrama chleba. Ony už jezdí, ale já jsem malá. Ale největší ségra říkala, že až bude teplo, tak se taky povozím. Že vyzkouší, jestli se udržím i na koni, když už nepadám holkám ze zad. A panečku jak na ně umím mlaskat. A divte se nebo ne, ono to funguje. Jak zamlaskám, tak lezou rychleji.

Když byl sníh, tak jsem nebobovala, to mě nějak nebavilo. Ale větší zábava byla, tahat ty boby za sebou. Dělaly takový pěkný rámus.

Taky mám za sebou vánoce, který jsem tak nějak trochu vnímala. Teda nejvíc jsem vnímala perníky a linecké. To bylo na vánocíh to nejlepší.

Na začátku prosince napadl sníh. A to byl v podstatě skoro jediný co letošní zimu byl. Taky jsem si ho docela užívala.

Schody (16.11.2010)

2. ledna 2011 v 22:06 | Hamina
Dneska jsem byla s Betynkou pomáhat ve škole na dílničkách.

Děti vyráběly věci co se budou prodávat na jarmarku.

No a tak jako se Marjánka pohybuje po škole naprosto suverénně, tak se stejnou elegancí se tam pohybuje i Bety.

Dneska se jí povedlo vyjít schody až do prvního patra. Nikoliv po čtyřech, jak to doposud praktikovala, ale po svých  a jen se ručkou přidržovala zdi.

Gratuluji Ti miláčku, seš moje šikulka.

Je tam a cinká.

4. února 2010 v 8:29 | Hamina
Víc jak měsíc mě trápil.

Kdo???

No zub přeci. Pořád jen tlačil a tlačil a né se prořezat. Do pusinky jsem si rvala fakt všechno co jsem si myslela, že mi pomůže. Nepomohlo skoro nic.

Ale už mám pokoj.

Už se prořezal.

Vpravo dole.

A při koupání ho maminka ukázala taťkovi.

Podle starého zvyku, by měla dostat na šaty. Tak jsem zvědáva, jak to vyřeší tatínek tentokrát.

Poprvé.

29. ledna 2010 v 11:30 | Hamina
Poprvé je to vždy nejtěžší, pak dál už to jde samo.

Naše nejmenší sluníčko se včera cca 18.50 poprvé překulilo ze zad na bříško.

Tak jen tak dál miláčku.

Betynčino měření a vážení špeků.

23. prosince 2009 v 1:58 | Hamina
Tak mám za sebou další 2 kontroly. Tentokrát 3 a 4 měsíční.

Obě byly spojené s očkováním, při tom první jsem si teda pobrečela, protože to fakt bolelo, i jsem si doma vymyslela teplotu. Ale to druhé už bylo v pohodě. Knikla jsem si jen tak pro formu, aby se neřeklo. Dokonce jsem i lépe spala a tak mamka stihla udělat spoustu věcí.

Míry a váhy:
Ve 3 měsících 5 525 g a 60 cm.
Ve 4 měsících a 10 dnech 6 050g a 63 cm.


a takhle jsem vypadala ve 3 měsících a kousek.

KUK

A tahle je nejčerstvější



Baštím pořád sunar, místo dopolední dávky jsem už několikrát ochutnala báječnou domácí jablečno banánovou přesnídávku.
Včera mě mamka zkoušela dát k večeři rýžovou kaši s banánovou příchutí. No teda to neni vůbec dobré. Tak jsem ten dudlík furt plivala. Nakonec to mamka vzdala a dala mi mé mlíčko.

Jsem pořád zlatá, tak proč ne, když mi nic nechybí. Je tu okolo mě pořád hodně lidí, když nechci ležet tak si se mnou někdo hraje či mne pochová
Dobře spím, venku úplně nejlépe. Noc spinkám taky celou, protože v noci se prostě spí. A když si mne nad ránem vezme mamka do pelechu, tak vydržím i do 8 - 8.30 hodin. Prostě vím, že maminka ráda spí.
Na bříšku už vydržím docela dlouho a dělám luk do strany, takže se možná už brzy překulím.

Pořád dostávám látkové plíny, z papírových mám pupínky. Vůbec nejvíc se mi líbí když jsem úplně bez ničeho. Taky se nosím v šátku, což je takové bájo, jak se tulím i maminky.

Když to shrnu, tak se mám prostě dobře.

Dva měsíce v obrázcích

9. října 2009 v 0:32 | Hamina
24 hod.

3 dny
týden
10 dní
14 dní

21 dní
4 týdny
6 týdnů
8 týdnů
2 měsíce

Mé první 2. měsíce života - díl III.

8. října 2009 v 23:48 | Hamina


V porodnici to bylo celkem dobré, maminku si tam pamatovali z minula, kdy se tam narodila M. Byli moc hodní.Ve čtvrtek se na mě přijela podívat nejstarší ségra .


Tatínek tam za námi každý den jezdil a v neděli 9.8. si nás odvezl domů. A to teprve bylo prima. Byl tam klid, pohoda. Všechno a všichni se točili jen kolem mne. To jsem si musela vychutnat bo až se vrátí ségry od babičky, tak už to takové nebude. Už toho času na mě tolik mít nebudou.
Ale zase se bude okolo mne točit víc lidí. To bude taky dobré. A tak to taky bylo.
Nejdřív přijela babička s dědou.




Pak druhá babička,
s tetou a strejdou a……………….a mýma dalšíma dvěma ségrama. Hurá.


Pak přijela mamčina ségra.

A nakonec i mamčin bráchanec.


Bylo to všechno príma, všichni se se mnou mazlili, ale taky to bylo náročné. Nějak jsme se s mamkou nemohly naladit na jednu vlnu.
Tak to trvalo o trošku déle. Ale zase jsem všechny návštěvy měla brzy odbyté.

Pak nastal doma trošku šrumec, velké holky začaly chodit do školy, M do školky, tak jsem si i občas pobrečela než jsme to s mamkou nějak vychytaly. Neměla jsem žádny režim, jestli něco, tak skororežim. A to na zaběhnutí celé rodiny jaksi nestačí. Na to je potřeba prostě režim a řád.
To nám občas narušila návštěva nějakého dr. Který chtěl vidět buď mne nebo ségry, zkontrolovat nám srdíčka, zuby, ledviny. Naočkovat nás. Do toho si já vymyslím ucpané slzné kanálky, musejí mi je proplachovat a hnedle je tam doktor navíc.
Ale mamka je šikulka a všechno to zvládne.
Když to tedy shrnu:
Kontrola v týdnu - 3 385g, 51 cm
Ve 14 dnech - 3 705g, 51 cm
V 6 týdnech - 4365g 54 cm
KO na kardiologii - zatím je uzávěr nezavřený, ale zatím je to fyziologický nález. Další KO za ½ roku. Pak se uvidí, jestli se to zavře samo nebo budu mít to, co ségra.
Ledviny mi zkontroluje teta Kaktus až pojedeme na Říp.

Baštím Sunar, látkuji, šátkuji, doma spím v postýlce, ale častěji v takové houpačce, kde se spí báječně. V kočáře se taky skvěle spí. Přes den jím po 3 hodinách, mezitím spím. V noci se chci vyspat, tak tu spím celou. Už se umím smát a taky si povídám. Pokud mám náladu. A tu zatím většinou mám.
U babičky byli všichni vyjevení, jak jsem hodné a klidné miminko. No ono mi taky nic jiného nezbývá, když je nás tolik. Ale když jsem s mamkou sama, tak si to užívám. Spím s ní v posteli, ňuchňáme se, prostě MÁME SE.


Mé první 2. měsíce života - díl II.

8. října 2009 v 23:20 | Hamina


Termín vykouknutí na svět jsem měla na ségřiny narozky, ale já jsem si od začátku říkala, že to tedy ne. Maminka lobovala za pondělí, že všechny děti má v pondělí. Nebo alespoň za čas někdy mezi všemi.
Mně bylo jasné, že chci mít SVŮJ narozeninový den.

V úterý 4.8. byla mamka s taťkou v R. za tetama, které dlouho neviděli. Všichni si tam dělali srandu, že by mě už mohli začít vyhánět a takové ty jiné chytré řeči. Maminka pořád prosazovala to pondělí, taťka zase ty Bářiny narozky.
Nakonec to všechno bylo úplně jinak. Né že by se mi v tom báječném "obalu" nelíbilo, ale nachystali mi krásný pokojíček, vymalovaný, voňavý. Babička Blanka mi vyžehlila všechno oblečení, mamka plínky a tak jsem si řekla, že je teda už nejvyšší čas podívat se taky někam jinam.

5.8.ve 4.30 jsem tak nějak nesměle dala najevo, že bych chtěla jít ven. Po nějaké době zas a zas. Mamka zpozorněla, ale nijak moc to neprožívala. Hlavně to neřekla taťkovi a nechala ho odjet do práce. Nevím co si myslela, že to snad rozchodí či to vydrží do toho pondělka???? (mmch. byla středa) Takže jsem to dala najevo jasněji a taťka se nestačil v práci ani ohřát a už mu volala, že se jaksi něco děje a že se má vrátit domů. To bylo osm. V deset se domluvili, že teda radši pojedou do porodnice, že to máme daleko, ať je všechno v klidu a v pohodě. To i já jsem se uklidila.
Mamka z toho byla trošku nesvá, že to byl planý poplach. Ale v nemocnici
dr. řekl, že se ji tam nechají a pokud nepůjdu ven sama dobrovolně, že mi ve čtvrtek (na narozky té mé ségry), pomohou. Což se mi teda vůbec nezamlouvalo. A mamince taky ne. Květňátkové tety radily, že si do toho nemáme nechat kecat. Tak se mamka připravovala na to, že si bude muset vydupat svou a že mě nenechá vyhánět. PA ovšem celou dobu tvrdila, že než půjde z páce domů, budu na světě.Že mamince stačí dvě kontrakce a bude to.
Řekla jsem si, že se do toho budu muset pořádně obout, aby mě nemuseli vyhánět. Mamka poslala taťku domu, sama si šla lehnout na šestinedělí, že se bude čekat, co budu dělat dál.

V 15.30 jsem mamku vyhnala z postele, že jdem na to, že se mi to v tom obale už vůbec nelíbí. Sestřička ji odvedla na porodní sál, kde PA zkonstatovala, že se už všechno nachystalo (ostatně to tvrdila od samého začátku) a že už je tedy nejvyšší čas jít na věc a nechat mě samotnou se vyklubat se na svět.
Mamka povolala taťku (16.00), že jestli chce být u toho, tak by si měl pospíšit a rychle přijet.
Mezitím si mamka vybrala stejný sál, kde se narodila Marjánka. Sestřička nachystala porodní stoličku, měřily se mé srdeční ozvy, jestli mi už není moc těsno. Zatím to bylo dobré, mamka sice už hodně skučela, taťka nikde, tak jsem se nemohla na ten svět hnát. Přeci musím počkat až dorazí. V 16.45 konečně dorazil, v tu chvíli dostala mamka sílu do poslední fáze.
A pak to přišlo v 17.15 jsem přišla na svět. Byl to pěkný šplouch a já jsem konečně viděla Ty, které jsem znala jen tlumeně podle hlasu. Viděla jsem a poprvé jsem se ňuchňala s tatínkem a maminkou. Bylo to báječné, přesně takové jak jsem si představovala. Vážila jsem 3440 g a měřila 50 cm. Měla jsem tmavé vlásky a ani jsem moc neplakala.

Takže nesplnila jsem mamince přání narodit se v pondělí.
Nesplnila jsem tatínkovi přání narodit se na narozky ségry.
Ale povedlo se mi trefit do času, kdy se nikdo z maminčiných dětí nenarodil.
L. se narodila v 5.03, B. se narodila ve 14.15, M. v 0.10 a já sem se trefila do 17.15.
Takže v každou denní dobu se mamince narodil někdo.
Narozky můžu slavit se ségrou, ale narozeninový den mám svůj. Sama pro sebe.

A do mlejna přiletěla vrána a přinesla tam néé Élišku, ale Elisabethu. Ale někteří mi říkají Eliska.
Mamka mi říká Betulinku, taťka Betusko a holky Liso, Lizátko. Jedna babička Bětuško, druhá Bety. Mám prostě takové jméno, že si každý vybere. Ale nejsem Eliška a Alžběta. I když obě jsou to jména krásná, však jsou také český ekvivalent toho mého. Tak musí být hezká. Ale já se prostě jmenuji Elisabeth.


Mé první 2. měsíce života - díl I.

8. října 2009 v 23:06 | Hamina
Budu se muset vrátit do doby zpátky, kdy mým"obalem" byla moje maminka.
Za začátku to bylo docela hektické, mé rozhodnutí narodit se do mlejna, již nikdo nečekal. Maminka úplně nejméně. Začala chodit do práce, umravňovat jiné děti, pomáhat jim smysluplně využívat svůj volný čas.

Tatínek mě "dostal" pod stromeček a z vyprávění vím, že i slzička byla.Od té doby jsem byla jeho ňuňánek. Hladíval mě přes mámino bříško, posílal mi pusinky, mluvil na mě jakýmsi divným jazykem. Mamka mluvila jinak a i hulákání dětí ve škole znělo jinak. Byla jsem moc zvědavá jak vypadá, když mluví jak Tatar. Nebo Maďar? Později jsem zjistila, že b) bylo správně.

Nejstarší ségra mě dostala na Silvestra, kdy už ovšem něco tušila. A vůbec tedy z toho nebyla nadšená. Už měla dvě mladší ségry a do toho mělo ještě přijít třetí uřvané novorozeně. Prohlásila, že chce kluka a že kočár v žádném případě vozit nebude.(Ale na její obranu musím říci, že se ji moc nedivím, lidé by si mohli myslet, že jsem její. Ale na druhou stranu, se se mnou občas ňuchňá a i mne pochová. Ale to nesmím brečet. Jinak mě vrací mamce.)

Malé ségry mě dostaly nevím kdy a moc mě neřešily. Radost měly, ale zase chtěly kluka. Vůbec nevím co si o tom mám vlastně myslet, protože i mamka mluvila o klukovi. Robinovi. Hoodovi ještě ke všemu. Což byl prý nějaký loupežník.
Prý je to se mnou jiné, je jí víc špatně, chutná jí pivo a slivovice, nemůže jíst, jen jogurty. A má jiné břicho. A tak prý sem kluk. A když měla možnost zjistit CO jsem, tak nechtěla. Teta Kaktus se nabízela, že jakýmsi přístrojem to zjistí, ale maminka si tvrdohlavě trvala na svém. Vydala zákaz.
Jen tetě Magdy dovolila nějakou jehlou to zjišťovat. Výsledek??? Prý jsem kluk. Hahaha.
Tak za to jsem mamince dělala špatně o měsíc déle. A v noci jsem ji nenechala moc spát. A honila jsem ji pořád na záchod.

A tak jsem si lebedila v tom obale, bylo to prima, bylo mi teplo, měkounko, slyšela jsem její hlas. Někdy až moc, to když se zlobila na děti ve škole. Byla pořád akční, nic jí nebylo a tak se mnou byla i s dětma na škole v přírodě, lezla po nějakých kopcích, prostě nebyla chvíli v klidu.
Zima se překulila do jara, jaro do léta, skončila škola a mě zbývalo už jen pár týdnů. Malé ségry jsme odvezli k babičce a tam jsem zjistila, jakýmže to jazykem tatínek na mě mluvívá. Ne Tatarským, ale jeho rodným. A tak jsem si zvykala, bylo mi jasné, že to uslyším hodně často.

Modelka

18. září 2009 v 11:28 | Hamina


Mohla jsem mít doma modelku. Ale nemám.

A jak to vlastně celé začalo?
Nevinnou diskusí na BC, jedna holčina potřebovala čerstve narozené mimini na fotky ve stylu Anne Geddes. Jsou tam nahatá, spíci a krásná.
Jenže holčina byla z mého rodného kraje, takže krapet z ruky. Nicméně jsem se zmínila, že by se mi to velmi líbilo. A toho se chytla jedna duše z mého blízkého okolí.

A tak slovo dalo slovo, domluvil se den D.
Bety byla od rána vcelku dobře naladěná, leč odpoledne jako kdyby něco tušila a byla pěkně protivná. Ono tedy měsíční miminko má nárok na to být nevrlé. Máma je "natvrdlá" a vysílající signály nechápe. Je to všechno metodou pokus - omyl.

A bylo to přeci jasné jak facka.
" Nechci se fotit, chci spát, ale né nahatá a už vůbec ne v nějaké čepici či na plyšákovi. Maximálně snesu máminu náruč, ale musím být oblečená. Je mi prostě kosa."

Jak to dopadlo vidíte sami. Ale každopádně fotky jsou super, jsou nafocené s citem. Né bez přemýšlení jako ty naše, které flákame jednu za druhou. Světlo nesvětlo.

Pak se dokonce našly i dvě modelky, které modelem stály velice ochotně. Některé se dokonce kvůli tomu i převlékly.

A na výsledek se můžete podívat.

Dyp ještě jednou moc díky.

V té čepici se mi fakt nelíbí.
Velké modelky si to vyložene užívaly.
Maru si lebedila.
Nožičky naší Betulinky










 
 

Reklama
Reklama