Únor 2012

Táto, mámo..............

29. února 2012 v 21:22 | Hamina |  Betynka
Táto, mámo, v jo je pšip,
jo tam jo, on tu pšip jo.
Táto, mámo, už tam neni šit.

Naše nemluvné poslední dítko se konečně naučilo básničku. S některými slovy má teda potíž, hlavně s těmi, které mají víc jak dvě slabiky. Tak je nahrazuje souhlasným JO, jak to po někom opakuje.

V září by dle věku mohla jít do školy, ovšem ta mluva tomu teda vůbec nenapovídá.
Ale co časem to přijde a pak budem ještě rádi vzpomínat jaké to bylo když moc nemluvila.

Má svá slova, která umí dokonale používat - Dindi/Linda, Babu/Baru, Mamu/Maru, míň/víc, mám/ hotovo, vypito, sundáno, prostě vše co má ukončený děj.
S různými citoslovci složí větu, která má hlavu a patu. Když se ji zeptám kde má papuče, odpovídá "Aha, neni, pa uava." Přeloženo do češtiny:" jo nemám, odnesl mi je pes."
Miluje krtečka, toho několikrát během dne čteme, ví co kde je na jaké stránce, dokáže to i sama říci. Ovšem nezasvěcený to moc nepochopí.

Je už delší dobu bez dudlíku, tipuji někdy od listopadu, ovšem pro změnu si kouše nehty. Na spaní stále s plínama.
S kočárem už vůbec nejezdíme, v pohodě dojde po svých cestu na nádraží a zpět.
S jídlem je to podle její nálady a chuti. Někdy zbaští dva talíře, jindy se toho samého ani netkne.

S Lindušou občas chodí ke koňům a jak jinak, vůbec se nebojí.
Sedávala na Kilině, která je už bohužel v koňském nebi a tak ji zastupuje Uran s Vosou.

Prostě nám tenhle človíček ukazuje, že s dětmi to není vůbec jednoduché. Že jestli si myslíme, že když je 4 v pořadí, že už jsme profíci, tak teda nejsme.
A hlavně, hlavně nám nedovolí vůbec stárnout.

Únor bílý pole .............

29. února 2012 v 21:05 | Hamina
....však to znáte jak je to dál.

U nás ta pole teda moc neposílila. Sníh tu napadnul asi 3x a pokaždé vydržel max. 24 hodin.

Za to mrazy. Těm se od nás nechtělo a tak dobré 3 týdny nás poctívaly svou přítomností.
I rekordy byly pokořeny, nevím tedy jestli místní, tak dlouho tu zase nejsme a -24o C jsem dlouho nezažila.

A tak protože to byly typické holomrazy, jsme ani moc ven nechodily.

Na začátku února jsem byla s BME na týden u našich. Bylo to fajn, leč trochu náročné.
Cestou zpět jsme se zastavily u Miss na DO, to bylo vyloženě zpestření.
No a já jsem zjistila, že se už i s Bety dá v pohodě cestovat vlakem takhle dlouho. Akorát neumím balit a táhla jsem na zádech zbytečně moc věcí. Ale to časem vypilujeme.

Taky jsme si s mužem střihli obecní ples s naší "partičkou", což bylo vyloženě príma. Dokonce byla i nějaká výhra v tombole.

Týden na to nás čekal masopust. Dokonce pár dní před tím napadnul sníh, což vypadalo velice nadějně, ale páteční a sobotní teploty nad 5oC udělaly své a byla z toho akorát břečka.

Zakončení ve Škarohlídovic stodole bylo suprové.

A tak se únor překulil do své druhé půlky, zima už nás tolik nezlobila, posledních pár dní a hlavně dnes je jarně. Dnešních 10OC, řvoucí ptactvo a občasné sluníčko tomu jasně napovídalo.

Leč u nás doma je marodka. Od pondělka je nemocná Baru a dnes v noci se přidala Bety. Celý den měla teplotu a dožadovala se postele a mé přítomnosti v ní.
Né, že by to bylo nepříjemné, ale v poledne mě už bolela záda a celá domácnost stála.
To mám asi za to, že jsem si pochvalovala jak byly celou zimu víceméně zdravé.
Ale snad už jí bude lépe.
No musí, protože já se jdu od zítra, sice jen částečně, zapojit do pracovního procesu. A vracím se zpět do školy.

No a ještě jedna změna, která nás potkala v únoru - s mužem byl paradoxně pracovní poměr ukončen a od května bude zase "jen" OSVČ.

Jinak jsme si v podstatě užívali, s L a E jsem se byla fotit u Dypečka v Hrušovanech. Nástřel, který jsem viděla je perfektní. Musím se domluvit s Lindou jestli sem můžu něco hodit.
Taky jsme po dlouhém vybírání vybrali holkám nové postele, takže jejich pokojíček dostane v průběhu března nový kabát.
A možná se dočká změny i kuchyň.

Linduška se, pokud je doma, šprtá, snad to bud k něčemu dobré.
Baru tak nějak vplouvá do puberty, což je NAPROSTO DĚSNÉ.
A Marjánka šla včera ze školy konečně sama domů. Zjistila, že to nic není a že může chodit sama i ráno. Uffff, to to trvalo.
No a Bety?? POřád moc nemluví a čím dál tím víc paličatější.

Až se mi dostane