Leden 2010

Spolunájemníci.

30. ledna 2010 v 2:13 | Hamina |  o Nás
Už třetí den máme nové spolunájemníky.

Je jich šest.

Mají čtyři děti.

Jsou divní.

Přišli k nám z oblaků.

Mají rádi zimu a jsou studení.

Nemají na čepici pro jedno dítě a tak musí v téhle zimě nosit na hlavě hrnec. Naštěstí není děravý.

Místo nosu mají mrkev.

Bydlet tu s námi budou do té doby, než je spálí sluníčko.


Poprvé.

29. ledna 2010 v 11:30 | Hamina |  Betynka
Poprvé je to vždy nejtěžší, pak dál už to jde samo.

Naše nejmenší sluníčko se včera cca 18.50 poprvé překulilo ze zad na bříško.

Tak jen tak dál miláčku.

Dospělá

27. ledna 2010 v 5:03 | Hamina |  Linduška
Před 18 lety spatřila světlo světa v 5.03 v ústecké porodnici a dostala jméno Linda.

Dnes dosáhla své plnoletosti, skoro se uzavřela jedna dlouhá kapitola jejího života.

Taková byla tenkrát.
A taková je dnes


Moje milá nejstarší, Diko,

vím, že to se mnou nemáš lehké. Ale věř, že není na světě moc lidí, kteří to s Tebou myslí tak dobře, jako já.

Mít punc nejstarší, prvorozené je asi hodně svazujicí, leč pro mne, jako druhorozenou nepochopitelné.

Ať uděláš v životě jakékoliv rozhodnutí budu jej společně s taťkou plně respektovat. Neříkám, že Ti neřeknu svůj názor, že se špatnou volbu nebudu snažit rozmluvit, ale pokud se mi to nepovede, budu rozhodnutí respektovat.

A měla bych zde asi poděkovat i mému muži. Který si před 10 lety na sebe vzal nelehký úkol, vzal na sebe roli otce. A těch posledních 10 let, v Tvém životě zatím těch složitějších, stál při mě. A byl mně i Tobě oporou při všech Tvých průserech. A že jich nebylo málo.

A doufám, že jsem vybrala dobře a byl, je a dále Ti bude Ti dobrým tátou.

Vím, že dělám spoustu chyb, ale víš, já se s Tebou teprve všechno učím. Proto, prosím, měj se mnou dál trpělivost, snášej dál mé rozmary a já slibuji, že se budu snažit být Ti tou nejlepší mámou.

Dala jsem Ti život,
dala jsem Ti jméno,
dala jsem Ti kus
z těla svého.

Najednou jsi velká,
plná tužeb a přání,
opustit to, co Tě chrání.

Opustit mámino křídlo,
a jít si za svým snem,
co sílí každým dnem.

Tak běž,
a svůj velký sen si snij,
a pamatuj, kde Tvůj domov byl.
A kdo v něm
celá dlouhá léta s Tebou žil.
To táta s mámou byl.

Bruslovačka

23. ledna 2010 v 21:21 | Hamina |  o Nás
Mrzne až praští. Už nějakou dobu hasiči dělají kluziště.

Včera odpoledne padnul nápad, že bychom konečne mohli jít to kluziště otestovat.

Ráno při pohledu na teploměr jsem šla mírně do kolen, bylo - 19 o C a bruslení jsem odvolávala. Do téhle zimy se mi absolutně nechtělo a to vůbec nemluvím o tom, tahat tam Bety.

Nicméně během dopoledne se začalo oteplovat, nebylo to sice bůh ví co, ale nakonec bylo jen -7 o C, což už jsem byla ochotná snést. Dokonce svítilo i sluníčko.

Rychle se tedy najíst, zabalit děti, nabalit sváču a hlavně teplý čaj a vydali jsme se směr bruslák.
Cesta perfektní, na místě lidí málo.
Bára doběhla pro Pospíšilata, že jsme už tam, aby nás tam bylo víc. Později dorazily také Zuzky. Malá i velká.

Báře bruslení už jde, nohy se jí nekvrdlají. Maru se moc snaží. Nepadá, už ani moc necupitá, snaží se bruslit. No a já s kočárkem jsem byla elegance sama. Stála jsem na bruslích po 25 letech. Dobré zjištění, že to člověk prostě nezapomíná. Kočárek mi dodal jistoty, takže už se těším na další. Občas mi ho sebraly děti, občas tety, takže sem jezdila bez něj a šlo to taky.

Bylo to skvělé odpoledne, završené bezva návštěvou u Pospíšilů, děti se ohřály, pohrály si. My jsme příjemně pokecali.

Dokonce se mi podařilo "udat" všechny děti na 6.2., kdy bychom měli jít na ples. Teda kromě Lindy, ta půjde taky plesat.
Na oplátku budou u nás den před tím všechny Pospíšilata. Celkem tu tedy budu mít 8 kousků v rozmezí 5 měsíců - 10 let. Jupí už se těším.

Fotodokumentace žadná - jak jinak byly vybité baterky. A ty dobité Tomek nenašel. Ačkoliv byly na svém místě v postranní kapsičce. Tak snad příště.
Podle předpovědi mrazy ještě nekončí, tak budeme chodit častěji. Máme to sice krapet z ruky, ale ta radost za to stojí.

Köszönöm

21. ledna 2010 v 5:47 | Taťka |  o Nás
Köszönöm, hogy vagy nekem...

hogy 9 éve boldog férjnek és apának vallhatom magam;
hogy szültél nekem 4 kislányt;
hogy elmondhatom magamról: a legszebb ember az én feleségem;
hogy anyámnak lánya lettél;
hogy velem bárhová elköltöztél;
hogy megtudtam az igazságot a Gyöngyhajú lányról;
hogy nem kell a telefonba dúdolgatnom: Ha itt lennél velem...

Szeretlek és mindig szeretni foglak.

Feleség, szeretö, testvér és a legjobb barát vagy nekem...

Dík

20. ledna 2010 v 17:57 | Hamina |  o Nás
Přesně 9.

Přesně devět let nosím na svém prsteníčku symbol manželství a lásky.

Šli jsme do toho bláznivě, hlavně Ty. Bral sis nejen mě, ale i začínající pubertačku. Risknuls to.

A vyšlo to.

Dneska tady kromě jedné odrostlé puberťačky halekají další tři cácorky.

Děkuji.

Děkuji, že seš a že jsem Tě našla.

Děkuji, že snášíš všechny mé rozmary a že jich není málo.

Děkuji za Tvé rameno, které vedle mne každou noc ulehá.

Děkuji za Tvé ahoj, které mi chodíš každé ráno říct.

Děkuji za Tvé mrknutí, které umíš jen Ty.

Děkuji NĚKOMU, že můžu s Tebou stárnout a prožívat štěstí s našimi dětmi.

Obrázek od Michala

20. ledna 2010 v 17:48 | Hamina |  Barunka
Barunka je zamilovaná.
Barunka je už dlouho zamilovaná.
Barunka je už dlouho zamilovaná do svého spolužáka Michala.

Do Michala je zamilovaná i Zuzanka. Nejlepší kamarádka Báry. Co je platné, že má Michal jednovaječné dvojče.

Obě milují Michala.

Jsou ochotné chodit ráno do školy dřív, jen aby byly na zastávce, když přijede autobus.

Barunka dostala památník. Nejhodnotnějším úlovkem by byl obrázek od Michala.
Jenže Michal Báru nemiluje. Oni kluci ve třetí třídě mají úplně jiné starosti než holky.
Takže obrázek by jí asi nenamaloval.

Tři chytrolíni ve třídě dostali nápad.
Z Bářina památníku udělají na chvíli památník Petra.
Takže všude, kde bylo napsáno Bára, napsali Petr.
Pak Petr dal památník Michalovi.
Ten do něj v dobré víře nakreslil "Petrovi" obrázek.
Petr vrací památník Báře, ta je v sedmém nebi a opravuje napsané Petr zpět na Báru.

Bára má starší sestru, vnímavou. Ta si v památníku všimla škrtanců a gumování. Upozornila Báru i mne.
No a já, protože jsem matka ochranářka, aby to nebylo Barunce líto, že má zničený památník, šla jsem do školy za pančelkou, aby věc vyšetřila. Bylo mi jasné, že viníka nejspíš nenajde. Tak jsem chtěla jen z pricipu, že tohle se prostě nedělá.

Leč velké bylo mé rozčarování.
Pančelka je šikovná, s dětmi to umí.
Odpoledne volala, že je věc vyšetřena a vinící se mají sami přiznat a vše mi vysvětlit. Po té mi věc vysvětlila i ona. Jak již bylo výše napsáno.

Dnes přišla Bára ze školy rovnou se Zuzankou.

Musela jsem se posadit.
Na hlavu jsem dostala mokrý obklad, do jedné ruky hrnek s čajem, do druhé talíř s mandarinkou.
Po té mi každá jednou větou vysvětlily co se vlastně stalo. No měly to holky dobře secvičené. Jako básničku.
Čaj a mandarinku jsem měla proto, abych nemohla mluvit.

Jo, asi by pančelka měla začít psát knihu co je schopna tahle třída vymyslet.

A co z toho vyplývá pro mne???
Nechodit do školy orodovat, aby byla vysvětlena křivda Vašemu ňuňánkovi. Zjistíte, že si křivdu způsobil ňuňánek sám a akorát ze sebe uděláte blbce.

Historie se opakuje, před lety jsem byla takhle hájit i Lindu a naběhla jsem si taky. Tentokrát je to lepší, pančelka je kamarádka a akorát se tím holt pobaví celý pedagogický sbor.

Naštěstí je to jen 7 lidí.

A zase se sypal

20. ledna 2010 v 1:18 | Hamina |  o Nás
Od nedělního večera se sypal snih. To se zase někomu roztrhla na nebíčku peřina.
Do pondělního rána se ho nasypalo přes 20 cm.


S kočárkem se nedá jezdit, v šátku je to také o ...píp, bo je pod sněhem schovaný led.



Vymetená cestička nebyla skoro vidět a Juka je do poloviny zasněžená.



Neuklizený květináč dostal sněhovou čepici.

Malí spokojení bobisti.


Maru vytáhla boby, já jsem chtěla postavit sněhuláka, ale bohužel zase na to nebyl dobrý sníh. Tak jsme jen tak blbnuly před barákem, Bety tam i svačila a čekaly jsme na Velké holky až přijdou domů ze školy.
Dočkali jsme se jen ale Lindy, Bára se někde zatoulala. Linda házela Maru do sněhu, někdy dost nešetrně a tak jsem jí tam pak jednou hodila já. Aby jí to nebylo líto.

Doma na nás čekalo teploučko a horký čaj.

O půl páté Bára nebyla ještě doma a tak jsem obvolávala všechny možné kamarádky, abych zjistila kde je. Od Zuzanky jsem se dozvěděla, že je u potoka s Evičkou, házejí do něj sníh a chtějí tam takto postavit přehradu.

Krátce na to, přišla dom, jakoby se vůůůůůůůůůůůůůbec nechumelilo.
Byla jsem rozezlená, měla jsem strach co se jí kde stalo. Ale nakonec jsem provedla jen menší kázaní o tom, že musím vědět kde a s kým je. A taky by měla být převlečená a mít hotové úkoly. Pak může venku lítat jak chce.

Jezulátko

20. ledna 2010 v 1:13 | Hamina |  Na naší vísce
Letos v létě tady budeme už 4 rok.

Tyto vánoce byly tedy třetími zde prožitými.
Ty první (2007) si moc nepamatuji. Společného dění jsme se zatím moc neúčastnili. Maximálně tak ve škole.

Ty druhé (2008) už si pamatuji.
Už jsme tady poznali hodně lidí, do dění jsme se zapojili tak nějak napůl.
A hlavně jsme se už účastnili, sice jen co by diváci, vánočního koledování s živým Betlémem.
POd srdcem jsem už nosila Mrňátko a bylo jasné, že další rok (2009) bude Ježíšek ze mlejna.

Sice někdy na jaře bylo ohlášeno narozeni sourozence Ježíška z roku 2008, dokonce, že to bude i kluk. A nastaly menší "třenice" o tom, kdože teda bude toho Ježíška dělat. (Samozřejmě vše v dobrém). No teda třel se akorát Tomáš s Přemkem, velice se tím oba bavili.
Třenice byly ještě větší, když nám se v srpnu z Mrňátka vyklubala Bety.
Prý "Ježíšek nemůže být holčička."

Ale může.

Vánoce 2009, 26.12. Vánoční koledování.
V jesličkách leží naše Betynka. Nad ní stojí špatně namaskovaní Josef s Marií (alias rodiče, já s Tomášem)

Tady je dokumentace, sice neni moc kvalitní neb naše nejstarší umí sice osedlat koně, ale neumí nastavit na foťáku noční režim.
Až budou kvalitnější, dodám i ty.


.............byl štědrý???

19. ledna 2010 v 7:34 | Hamina |  o Nás
Letos jsem se na Vánoce nesmírně těšila.

Byly to Betynčiny první, Marjánka z nich měla už zase víc rozumu, Bára jěště pořád laborovala mezi tím zda teda ten Ježíšek existuje či nikoliv a Linda už spřádala tajné plány bez naší pomoci.

Advent jsem měla krásně naplánovaný - samozřejmě, že nakonec bylo vše úplně jinak.

Ale cukroví jsem zdárně upekla, nějaké. Dárky Ježíšek nakupoval již od podzima a většinou přes internet, takže jsem se vyhnula davovému šílenství. Tomek je krásně zabalil. Jídlo jsem všechno stačila nakoupit a dokonce jsem to zvládla i bez auta.

Ježíšek to ovšem zase nějak přehnal. Tak jako jiné roky si říkal, že to nebude přehánět. A zase mu to nevyšlo.

Spokojenost dětí byla veliká, žadné velké zklamání se nedostavilo. Tomu, že Ježíšek zapoměl přinést dva dárky, jsme se jen zasmály. Nad tím jak byla provedena náprava, se žádné z dětí nepozastavilo.

Když to všechno shrnu - Ježíšek byl zase štědrý. Bylo to krásné, dojemné, plné emocí. Víc než kdy jindy. Díky tomu, jsem měla přesolenou polívku.
V duchu jsem pořád děkovala NĚKOMU, že u stolu sedíme všichni a v pořádku a vzpomínala na všechny TY, u nichž zůstane místo prázdné. A posílala jim oceán síly na to, aby to vše ustáli.


Takhle to holky krásně načančaly.




Nedočkavci..................

Hurá, mám je.

Taky jsem dostala, už mi to nebude nikam padat.



Letos se fakt povedly.

19. ledna 2010 v 1:00 | Hamina |  o Nás
Na netu se najde spousta věcí. Rozumů, návodů, receptů...............
Na BCčku se receptů najde ještě víc. Je tam dokonce jedna duše, která vždycky svůj postup nafotí a pak se o výsledné dílo potěší. Kdo to náhodou nevíte, tak je to Diny.

Letos se "chlubila" báječnými vánočkami od Missorčiny babičky.

Já peču vánočky každý rok, mám recept od své maminky, ta zase z nějake prastaré kuchařky.
Někdy se povedou, jindy je to horší. Ale vždycky jsou chuťově dobré. Jak by ne, když tam jsou samé dobré věci.

Tak sem si letos řekla, že je čas a nějakou změnu a že udělám ty od Diny, podle Missorčiny babičky.

Na začátek jen z jedné dávky, pokud by to šlo dobře, tak ještě dalsí minimálně jednu.

A protože mi Tomek koupil letos pekárnu, ve které jse vyzkoušela už leccos, ale těsto ještě ne, tak jsem si řekla, že ušetřím své ruce a nechám pracovat pekárnu.

Všechno jsem tam naházela a čekala na výsledek. Cca za hodinu bylo těsto hotové, já jsem mezitím udělala to, a tohle a pak ještě tohle.
Těsto bylo super a tak jsem jej dala kynout, vykynulo tak, že se nevešlo pomale do mísy.
Dokonce šly i dobře umotat a trouba je také dobře upekla.

Výsledek???????????Krásné, jedlé. Takové, že se s nimi prostě musím pochlubit.


Paradoxně jsem později zjistila, že onen vychvalovaný recept od Missorčiny babičky je až na jednu vyjímku (hladká mouka místo polohrubé) stejný jako ten, co mám z domova.

Nový 2010

1. ledna 2010 v 0:35 | Hamina |  o Nás
Tak ať ten letošní je o trochu lepší než ten co odešel.

Mějme se všichni rádi a opatrujme se.