Prosinec 2009

Přání

24. prosince 2009 v 15:28 | Hamina |  o Nás

Dění před svátky

23. prosince 2009 v 3:03 | Hamina |  o Nás
POsledních několik dnů strašně mrzlo. V noci bylo kolem -20 stupňů, přes den to nevyšplhalo pod -15. Když člověk vylezl ven, tak se mu lepil nos.

Dokonce napadlo i pár centimetrů sněhu, což byl obrovský přínos pro holky. Takže ty vytáhly boby a bobovaly na pastvě, akorát MAru byla smutná, že z toho nejde stavět sněhulák.

Linda chodila bruslit neb nám místní hasiči dělají za příznivých podmínek kluziště. Včera byla s kamarádkou i Bára.

No a jestli všechno dobře půjde a já zvládnu všechno co bych chtěla, tak si půjdem dneska odpoledne zabruslit všichni. Než to roztaje, protože se příšerně oteplilo. Bude rozdíl během pár dní skoro 30 stupňů.

V pondělí jsem byla s Lindou a Bety v Brně, proběhly jsme si město, pokoupily ještě nějaké dárky, daly si čaj a horkou medovinu. Bety byla zlatá celou dobu spinkala zachumlaná v kočáře.

Dneska byl Tomek poslední den v práci, 23. má dovolenou. Takže jsem si střihla Brno pro změnu s Bety, s ním a Marjánkou. Bára nám dala košem, ta šla radši bruslit.

Bylo tam moře lidí, ale Tomek kupodivu nenadával. Koupili jsme ještě dárek starouškům, dali si tentokrát langoše. Marjánka se povozila ve vánočním vláčku, vyškemrala párek v rohlíku a hranule, jak ona říká.
Já jsem ještě nakoupila zbytek věcí na salát a polívku, abych už fakt nikam nemusela. Což se snad zadařilo a 23. se půjde jen pro chleba a pár maličkostí, které jdou ale koupit u nás v obchodě.
Bety spala celé odpoledne zachumlaná v kočáře. Ani na jídlo se nevzbudila.
Cestou domů jsme vyzvedli Barunku u kamarádky, popřáli tetě Hance k narozkám a šupajdili jsme domů.

Za chvíli přišla Linduška a přinesla stromeček. Jedličku, ale neptejte se mne odkud. Trošku se v tomhle pobabila.

A večer jsem volala s dědou, který rýpal jestli jsem ještě neprolíbala obrazovku, v telce byl totiž božský Kája, kterého jsem jako malinká měla na plakátě a každý večer jsem mu dávala pusu. A abych na něj vůbec dosáhla, musela jsem si nohy podkládat plyšákama :-))
No musím řící pravdu, že jsem nekoukala, pár let mě už krapet nebere.

Při telefonátu jsme se dozvěděla, že nejspíš nepřijedou bo bude mít Brenda ASI štěňata. Takže přijedou až někdy.............

Mrzí mě to, ale co se dá dělat. Aby ji nechali doma samotnou to nejde. A aby přijel jen jeden z nich to je taky blbé. Takže tohle nám přišlo jako nejlepší řešení.

Linduška ve světě.

23. prosince 2009 v 2:45 | Hamina |  Linduška
Linduška se byla podívat jak vypadá předvánoční Vídeň.

Nikdy tam nebyla, pamatovala si jen když jako malá jezdila s babičkou a dědou na vánoční trhy do Pirny. Lehával tam plyšový Santa, který chrápal a ona se ho děsně bála.

Přijela úplně nadšená. Přivezla si hrneček od horké čokolády (konečně má taky takový jako babi s dědou). A nám přivezla jablko v cukrkandlu.
Hmmmmm to bylo dobré. Taťka měl bohužel vánoční večírek, tak na něj nezbylo.



Dílničky ve škole

23. prosince 2009 v 2:24 | Hamina |  Na naší vísce
Jako každý rok i letos byly ve škole vánoční dílničky.

Když jsme tu byly první vánoce, nevěděla jsem pořádně o co jde. Byly jsme tu pár měsíců, moc lidí jsme neznaly.
Pak se sešel rok s rokem a já jsem se na dílničkách podílela coby vychovatelka v ŠD. Už jsem znala daleko víc lidí a bylo to děsně fajn.
A sešel se další rok s rokem a já jsem na dílničkách byla opět jako maminka a tentokrát jsem tam s sebou nosila i Betynku.

Prostřední holky na začátku zpívaly se sborem

Pak hrála Barunka divadlo s Kotúčkem.

A pak se rozeběhly po škole a vyráběly si různé věci. Tu umotaly svíčku, tu udělaly ozdobu z hoblin, tu si vystřihly hvězdu či domeček za kterým svítí svíčka.

Vůbec největší úspěch měla dílnička pana učitele - opičí dráha v tělocvične. To bylo žůžo. Čím to, ale měl tam nejvíce dětí :-)

Když proběhly dílničky byl to další nezvratný důkaz toho, že se vánoce kvapem blíží.

Vánoční taneční vystoupení

23. prosince 2009 v 2:11 | Hamina |  Čtyřlístek
Barunka s Marjánkou měly vánoční vystoupení s tanečkama.

Byli jsme tam i s Betynkou, která to celé zvládla v pohodě.

No a holky????

To jsou moje šikulky, moc jim to šlo, mají to kroucení v sobě, cítí rytmus. Bylo to skvělé vidět co se od začátku školního roku naučily.

A klobouk dolů před paní učitelkou.

Tanečnice Marjánka




Bára se fotit nechtěla.
A tak aspoň všechny děti.

Betynčino měření a vážení špeků.

23. prosince 2009 v 1:58 | Hamina |  Betynka
Tak mám za sebou další 2 kontroly. Tentokrát 3 a 4 měsíční.

Obě byly spojené s očkováním, při tom první jsem si teda pobrečela, protože to fakt bolelo, i jsem si doma vymyslela teplotu. Ale to druhé už bylo v pohodě. Knikla jsem si jen tak pro formu, aby se neřeklo. Dokonce jsem i lépe spala a tak mamka stihla udělat spoustu věcí.

Míry a váhy:
Ve 3 měsících 5 525 g a 60 cm.
Ve 4 měsících a 10 dnech 6 050g a 63 cm.


a takhle jsem vypadala ve 3 měsících a kousek.

KUK

A tahle je nejčerstvější



Baštím pořád sunar, místo dopolední dávky jsem už několikrát ochutnala báječnou domácí jablečno banánovou přesnídávku.
Včera mě mamka zkoušela dát k večeři rýžovou kaši s banánovou příchutí. No teda to neni vůbec dobré. Tak jsem ten dudlík furt plivala. Nakonec to mamka vzdala a dala mi mé mlíčko.

Jsem pořád zlatá, tak proč ne, když mi nic nechybí. Je tu okolo mě pořád hodně lidí, když nechci ležet tak si se mnou někdo hraje či mne pochová
Dobře spím, venku úplně nejlépe. Noc spinkám taky celou, protože v noci se prostě spí. A když si mne nad ránem vezme mamka do pelechu, tak vydržím i do 8 - 8.30 hodin. Prostě vím, že maminka ráda spí.
Na bříšku už vydržím docela dlouho a dělám luk do strany, takže se možná už brzy překulím.

Pořád dostávám látkové plíny, z papírových mám pupínky. Vůbec nejvíc se mi líbí když jsem úplně bez ničeho. Taky se nosím v šátku, což je takové bájo, jak se tulím i maminky.

Když to shrnu, tak se mám prostě dobře.

Už zase křupe

17. prosince 2009 v 11:13 | Hamina |  o Nás
Miluji zimu. Tu pravou, kdy mrzne, venku leží kopce sněhu.
Miluji když chodim venku a on mi křupe a vrže pod nohama. Dokonce vrže i pod kočárem.

MIluji když se člověk vratí domů, do tepla a rázem má červené tváře jak namalované jablíčkem.

Včerejší cestu ze Sokola jsme si s holkama vychutnaly. Bety spinkala v kočáře a Baru s Maru se předháněly, která napočítá víc zářivých vloček.
Marjánka byla do sněhu tak zabraná, že se počůrala. Protože se pořád snažila dělat kouli a na záchod nebyl jaksi čas.
Ale to už jsme naštěstí byly před barákem.

Tenhle sníh je tady u nás letošní první, tak snad, když pořádně mrzne a bude ještě mrznout, tak by mohl vydržet do vánoc.


A ještě Vám povím malé tajemství................hasiči už nám tři dny stříkají hřiště a dělají z něj kluziště. Tak máme s holkama o vánocích o zábavu postaráno.

Budeme chodit bruslit.

Sem patříme

17. prosince 2009 v 11:12 | Hamina |  Na naší vísce
Už několikrát jsem měla možnost se přesvědčit, že lidé, kteří mě zde obklopují, jsou jednineční.

Po naší bouračce jsem nabyla dojmu, že místo kam patřím, je právě TADY.

Vyřčené věty "Jsem rád/a, že Tě vidím". Mlčky provázené objetí, či jen pusa na uvítanou. Takové byly reakce některých lidí, kteří mne zde obklopují. Jsou báječní.

Tak sem patřím. Tady je moje místo. Mé i celé mé rodiny.

...................všichni Svatí

9. prosince 2009 v 11:43 | Hamina |  o Nás
Většina lidí má jen jedny narozeniny.

U nás je všichni budeme znovu slavit 4.12.


Byl to den jako každý jiný, u nás navíc s předvánoční cestou k babičce na Slovensko, kam se holky i Tomek nesmírně tešily. Já samozřejmě taky, protože mě tam čekalo dvoudenní lenošení.

Ale NĚKDO, NĚKDE to chtěl úplně jinak a naše cesta skončila již na 5,5 km D2.
Tomek uhýbal rychle jedoucímu autu, pak se pro změnu vyhýbal pomalu jedoucímu autu................ a už to bylo.

Auto nekontrolovatelné, smyk, náraz, drn trávy pod nohama, vysypání skla, otočka, možná dvě, přistání na všech 4 kolech na poli vedle dálnice.
Celé to trvalo asi 2 vteřiny.
Během nich se mi nepřehrál celý můj život, nic jsem neřešila. Jen jsem neskutečně nadávala. Sprostě. Hodně sprostě.
Když jsme zůstali stát, následovalo ticho, rychle jsem otevřela dveře, což kupodivu šlo, otvírám i dveře u holek.
Bety v tu chvíli začíná brečet.
Hurá žije.
Vyndavám ji rychle ven.
U Marjánky zjišťuji jestli je celá, jestli ji nic nebolí. Ani nevím jestli jsem ji z toho auta vytáhla já, či někdo jiný.

Během velice krátké chvíle tam totiž zastavilo několik aut.

To už se vysoukal z auta i Tomáš a vyndal Báru.

Všichni jsme celý, živý a zdravý.

Auto je na sračku.

Lidé volali hasiče a záchranku, kteří tam také velice brzy dorazili.

Hledáme doklady a peněženky, vše ostatní necháváme být. Po poli se válí banány, pomeranče, plíny. Kočárek je taky úplně na šrot.
Víno pro šváru v keramicke lahvi ke 40, přežilo.

Všechno jsou to maličkosti ve srovnání s tím, že my všichni CHVÁLA BOHU žijeme.

Tomáš s holkama odjíždí do dětské, mě odvážejí na úrazovku. Mám něco se žebrama, nějaké střepy v ruce. Než zjistí , že krom těch střepů v ruce mi nic jiného není, prolustrují dokonale i holky. Hlavně Betynku.

Děda okamžitě sedá do auta a jede k nám. Přemek zburcuje půlku vesnice, že budou muset pro nás jet, tak ať jsou auta i řidiči v pohotovosti.
Nakonec to zvládne nás odvézt sám.

Je 20 hodin, sedíme doma a mačkáme se. Ten šok je děsný, představa co se všechno mohlo stát.

Holky jsou v pohodě, relativně brzy se z toho oklepaly. Mají největší zážitek, že seděly v hasičském autě, jely sanitkou se sirénou a od hasičů dostaly plyšové Soptíky.
Modřiny teprve vylezou na povrch, ty se zahojí a doufám, že se to zahojí i v jejich hlavičkách makovičkách.

V sobotu jsme jeli s dědou sepsat papíry s policíí a měli jsme tu čest vidět auto za denního světla.


Nejen, že při nás stáli všichni Svatí, ale i andělé strážní, nikdo z nich neměl dovolenou. A vůbec nás někdo musí mít hodně rád.

Co říci závěrem?????

Zpomalila jsem, neřeším prkotiny, jsem tu pro svoji rodinu, hlavně pro děti a snažím se užívat si každou vteřinu, každý okamžik. Protože nikdo nevíme dne ani hodiny. Nevíme jak dlouho máme určeno být zde.

Lindě se omlouvám, že jsme ji připravili pár perných chvilek. Ale bude s námi slavit narozky, tak snad se to tím srovná.
Koňákům děkuji, že v tu chvíli byli s ní.
Přemkovi, že ON je takový anděl na zemi.
Dědovi, že to je druhý anděl a že přijel i takovou dálku.
Děkuji všem, kteří tam zastavili. Pánovi co mi ovazoval ruku, dalšímu co mi sebral Betynku, abych ji neumačkala. Dalšímu co našel holkám boty a ony tam nemusely stát bosé na poli.
Děkuji hasičům a záchranářům.

A hlavně děkuji NĚKOMU, NĚKDE, ža mi nikoho nesebral.

Že při nočních představách co se mohlo stát, to zůstává jen u představ a že nemusím prožívat neskutečný bol jako Diny. V tyto okamžiky si uvědomuji jak je ONA silná ženská, všechnu tíhu světa nese na svých bedrech. Se vztyčenou hlavou.

Milá Diny, ani nevíš jak moc jsem blízko tomu cítít to, co cítíš Ty. Ani nevíš jak moc jsme všichni byli blízko toho, aby oplakával někdo nás.
Ale jestli Ti to může být útěchou, věřím, že v čele těch andělů byl i Tvůj Milda.
Takže velký díky patří i JEMU. Prosím, vyřiď mu jej. Moc na Tebe myslim.

Dávejte na sebe všichni pozor a ZPOMALTE.