Máme malé auto aneb jak veliká dýně vyrostla u babičky.

14. listopadu 2009 v 1:49 | Hamina |  o Nás

Jelikož se nám narodil další potomek, naše autíčko je nám najednou malé. Tudíž nemůžeme nikam jezdit pohromadě.
Ona tedy stejně naše nejstarší už kdejaké návštěvy sabotovala, ale teď už prostě jezdit nemůže. Nebo může, ale musí se dopravit po vlastní ose buď ona nebo někdo z nás rodičů.
Nebo se na auto můžeme vy......... a jet hromadným prostředkem všichni. Což sice není problém, ale na takvouhle vzdálenost a délku pobytu, by to bylo asi silně prudící.

A tak jsme využili podzimních prázdnin na cestu k babičce do Ústí. Linda jela napřed s dědou, aby se v klidu vzájemně užili a my jsme dojeli za nimi ve čtvrtek.
Cestou jsme se stavěli u Missorky a tety Bey. Obě návštěvy byly příjemné, díky tomu jsem holkám ukázala kam jsem chodila na střední, která okna byla v naší třídě. Strašně se to město změnilo a musím říci, že k lepšímu.

Miss i Beo díky bylo to prima. Akorát toho času bylo málo.

A v pátek odjela Linduška domů.

Další taková cesta bude asi až někdy na jaře.
Na vánoce budeme hezky doma, chodit po návštěvách a přijímat návštěvy. Nechci, aby někdo z nás se musel kamsi do dáli drkotat sám vlakem.
Takže po letech co jsme na Moravě, nikam nepojedem.

U babičky jsme si to řádně užívali - měla pro nás připravenou obr dýni, kterou se jí po letech podařilo vypěstovat. A tak čekala na holky až jí vydlabou a udělají si společně strašidlo.

Já jsem přitom asistovala a občas dělala věnečky na hřbitov, které jsme cestou domů měli navštívit.

Taky se dělalo dříví a než jsme se nadáli jeli jsme domů.

Cestou domů jsme se stavovali v Boleslavi na hřbitově za babičkou. Pochlubit se další pravnučkou. A nedalo mi to, zvonila jsem u dveří dědy. Nic se nezměnilo, neotevřel. Nebo nebyl doma? Kdovi. Tak jsem mu hodila do schránky lístek, že má další pravnučku a jmenuje se skoro jako jeho maminka, akorát, že v anglické verzi.
Tak mě to mrzí. Nemám babičku, protože zemřela, ale nemám ani dědu ačkoliv je ještě tady, mezi námi. Nevím co se stalo.
A nejvíc mě štvě, že to nechává v klidu mamku, že jí nevadí, že neví co je s jejím tátou.
Ať si udělali cokoliv, pořád je to její otec................... ale to už patří úplně někam jinam.

A takhle to všechno dokumentoval tatínek.


Dýně se nám povedly, babička z nich měla radost a z věněčků snad měli radost Ti, kterým jsme je věnovali.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama