Listopad 2009

ATB

30. listopadu 2009 v 12:49 | Hamina |  Čtyřlístek
Po další prokašlané noci jsme jeli ráno se všema malýma holkama k dr.
Myslela jsem si, ze je na ATB zralá akorát Bára.

Výsledek? Mají ATB všechny 3. MAru má to samé co Bety- mají stejnou léčbu, hlavně léky na rozšíření plic, aby mohly dobře kašlat a samozřejmě ATB. MAru i Pamycon na rýmu.
Bára má "jen"ATB.

Takže chřipkové prázdniny se u nás využijí na plno, odhlásila jsem obědy až do příštího úterý, ve školce se domluvila, že Maru na zítřejší focení dovedu, aby jí to nebylo líto.

Marodka

29. listopadu 2009 v 22:21 | Hamina |  Čtyřlístek
Tak i nás doběhla. Chřipka jedna protivná.

Minulý týden jsem lehla já s Barunkou, předháněly jsme se která bude mít vyšší teplotu. Bára vyhrávala. Drželo nás to dva dny a ve čtvrtek už bylo lépěji.

To se ale začala přidávat Marjánka a od čtvrtka strašně kašle. Ale je bez teploty.

Od čtvrtka jsou taky ve škole chřipkové prázdniny.

Sobotní perníkaření u Sarach jsem zrušila a ještěže tak. Bety začala rýmovat a v neděli měla celý den kolem 38 teplotu. Máří má odřený nos z věčného smrkání.

Suma sumárum jedem zítra k dr. nevím jestli některá z nich není zralá na ATB.

Nejzdravější je Tome s Linduškou a doufám, že to tak zůstane.


Tak využijeme prázdnin a zkusíme upéci všechno cukroví co mámě namyšlené. Perníkové už odpočívá v lednici, ostatní zítra dodělám a vrhneme se na pečení.
Loni to holkám náramně šlo, tak už se těším.

Ještě musím dodělat rest - nějak jsem nezvládla udělat advetní věnec, tak snad se mi zítra poštěstí a zvládnu to.

Zastavení

27. listopadu 2009 v 0:35 | Hamina |  o Nás
Pokud jste při brouzdání po netu zabrousili i do mlejna, děkuji za Vaši návštěvu je to skvělé.

Vždy jsem si myslela, že tu budu psát jen o Nás, jen o zprávách dobrých a příjemných. Leč osud si s námi někdy velice krutě zahrává.

Zahrál si i s moji jednou, byť i jenom virtuální, kamarádkou. Krutě. Nesmyslně.

Víc asi nemá cenu psát.
Přečíst si můžete zde



A pokud máte pocit, že byste mohli býti něčím užiteční nejen v tomto předvánočním čase ale i jindy, tak můžete přes účet Zrnek 3789354028/5500 (www.zrnka.cz)

Děkuji všem.

Pro Cífku.

14. listopadu 2009 v 2:46 | Hamina |  o Nás
Před pár dny si jedna moje kamarádka posteskla, že neumí odpočívat. A že by se to potřebovala naučit.

Máme obě 4 děti, ale ona je má jako skoro čtyřky (rozuměj s minimálním věkový rozestupem)
Takže já mám oproti ní docela pohodu. Ale taky moc neodpočívám. A když už bych mohla, hlavně spát, tak tu sedím a vytvářím tenhle blog.

Nicméně Cif, mám pro Tebe radu. Pořiď si nějaké pěkné DVD s hudbou a uvidíš, jak Ti to odpočívání půjde.

Já jsem si koupila live koncert Lenky Filipové a dneska podvečer jsem seděla, pila kávu a poslouchala. A kupodivu poslouchaly i děti a vyjímečně nic nechtěly.

A abys měla inspiraci, tak si poslechni tohle http://www.youtube.com/watch?v=UN7KyFtEZIw

u toho se přeci musí odpočívat.

To by bylo, aby ses to nenaučila.

Večerníček

14. listopadu 2009 v 2:22 | Hamina |  o Nás
Na večerníčky běžně nekoukám. Jsou ve špatnou dobu. Mám zrovna nejvíce práce.

Ovšem Krysáci mě dostávají.

Hodan a Hubert nemají chybu, sádrový trpaslík Ludvík je klasika přes trpaslíky a Eda, laboratorni krysa z Prahy..........................

Ovšem nejvíc mě dostává, že bydlí v šuplíkách starého šicího stroje, s výhledem na vysavač.
Takže už pár dní s holkama usedám k telce a těším se na večerdu.

Šak ono to nádobí nikam neuteče.

Tak jestli máte děti, tak si s nimi sedněte a podívejte se. A sedněte si i když děti nemáte. Nikam nespěchejte a zavzpomínjete na to, jaké to bylo, když jste byli děti.

A tady se o nich dozvíte ještě více www.krysaci.cz

sv. Martin

14. listopadu 2009 v 2:05 | Hamina |  Na naší vísce
Legenda o něm praví, že se na přelomu let 316 a 317 narodil v daleke Panonii.
Ona vlastně tak daleká není. Je to totiž dnešní Maďarsko. Domovina i mého muže, který není Martin a svatý už vůbec ne.

Cože se píše ještě v té legendě?

Když sloužil v armádě, jedné noci, když kontroloval hlídky, potkal žebráka. Neměl s sebou nic k jídlu ani peníze a tak se alespoň se žebrákem rozdělil o svůj plášť, který přeťal v půli.


A protože se k tomu svátku váže hodně pranostik, tradic a vůbec je hlavně dětmi oblíben, tak se na naší malé vísce slaví.

Tak tomu bylo i letos 12.11.
V hojném počtu jsme se sešli na hasičce, děti z Kotúčku zahrály malé divadélko, zazpívalo se několik písniček. A pak už si všichni zapálili světýlka ve svých lucerničkách a vydali jsme se na cestu ke křížku. Tam jsme měli počkat na Martina.
Co myslíte?
Přijel?
No jasně, že. Vždyť byl objednaný.
Bílý, s jezdcem v plášti. Vlastně bílá s jezdkyní.
Ale v té tmě to nebylo vidět. Děti byly nadšené, jako každý rok za ním po pláni běhaly a jako každý rok jej nedohonily.
Po té se každý rozdělil né o plášť, ale o martinský rohlíček a ještě se zazpívalo pár písniček.

Všechno to dobře dopadlo a my jsme se zmrzlý, ale spokojení rozcházeli do tepla svých domovů.
Jsem zvědavá kdy nás Barunka odhalí, že bílý kůň je Vosa a jede na něm Anetka.

Ovšem jiné to bylo leto se sněhem. První napadnul již 19.10. Teda napadnul všude jinde, jen ne tady, ale tady první sníh ležel 3.11.

A dnes? Místo aby sněžilo, tak je venku modro a svítí sluníčko. Ale po těch několika propršených dnech je to skvělé.

Opět troška fotodokumentace.

Holky si rohlíčky musely udělat samotné. Já jsem akorát připravila těsto a náplně.


Myslím, že se jim i trochu povedly.


A tady jsou mladí talentovaní herci z Kotúčku.

Procesí dětí s lucerničkami na cestě za sv. Martinem.


Máme malé auto aneb jak veliká dýně vyrostla u babičky.

14. listopadu 2009 v 1:49 | Hamina |  o Nás

Jelikož se nám narodil další potomek, naše autíčko je nám najednou malé. Tudíž nemůžeme nikam jezdit pohromadě.
Ona tedy stejně naše nejstarší už kdejaké návštěvy sabotovala, ale teď už prostě jezdit nemůže. Nebo může, ale musí se dopravit po vlastní ose buď ona nebo někdo z nás rodičů.
Nebo se na auto můžeme vy......... a jet hromadným prostředkem všichni. Což sice není problém, ale na takvouhle vzdálenost a délku pobytu, by to bylo asi silně prudící.

A tak jsme využili podzimních prázdnin na cestu k babičce do Ústí. Linda jela napřed s dědou, aby se v klidu vzájemně užili a my jsme dojeli za nimi ve čtvrtek.
Cestou jsme se stavěli u Missorky a tety Bey. Obě návštěvy byly příjemné, díky tomu jsem holkám ukázala kam jsem chodila na střední, která okna byla v naší třídě. Strašně se to město změnilo a musím říci, že k lepšímu.

Miss i Beo díky bylo to prima. Akorát toho času bylo málo.

A v pátek odjela Linduška domů.

Další taková cesta bude asi až někdy na jaře.
Na vánoce budeme hezky doma, chodit po návštěvách a přijímat návštěvy. Nechci, aby někdo z nás se musel kamsi do dáli drkotat sám vlakem.
Takže po letech co jsme na Moravě, nikam nepojedem.

U babičky jsme si to řádně užívali - měla pro nás připravenou obr dýni, kterou se jí po letech podařilo vypěstovat. A tak čekala na holky až jí vydlabou a udělají si společně strašidlo.

Já jsem přitom asistovala a občas dělala věnečky na hřbitov, které jsme cestou domů měli navštívit.

Taky se dělalo dříví a než jsme se nadáli jeli jsme domů.

Cestou domů jsme se stavovali v Boleslavi na hřbitově za babičkou. Pochlubit se další pravnučkou. A nedalo mi to, zvonila jsem u dveří dědy. Nic se nezměnilo, neotevřel. Nebo nebyl doma? Kdovi. Tak jsem mu hodila do schránky lístek, že má další pravnučku a jmenuje se skoro jako jeho maminka, akorát, že v anglické verzi.
Tak mě to mrzí. Nemám babičku, protože zemřela, ale nemám ani dědu ačkoliv je ještě tady, mezi námi. Nevím co se stalo.
A nejvíc mě štvě, že to nechává v klidu mamku, že jí nevadí, že neví co je s jejím tátou.
Ať si udělali cokoliv, pořád je to její otec................... ale to už patří úplně někam jinam.

A takhle to všechno dokumentoval tatínek.


Dýně se nám povedly, babička z nich měla radost a z věněčků snad měli radost Ti, kterým jsme je věnovali.