Říjen 2009

Čí je čí??

21. října 2009 v 1:49 | Hamina |  Čtyřlístek


Velká a Nejmenší

21. října 2009 v 1:42 | Hamina


Leča

21. října 2009 v 1:39 | Hamina |  Čtyřlístek
Říká se, že je někdo vysmátý jak lečo.

Tak tady jsou moje leča před 4 lety.
A leča nyní.


A dokonce leča s maminkou.


Neděle

21. října 2009 v 1:21 | Hamina |  o Nás
Mám ráda neděle.
V neděli se nic nedělá. Jen se užívá klidu a pohody.
Pár neděl za sebou se nám daří nic nedělat a jen si užívat.

Postřední holky jely odpoledne s dcerou našich známých do divadla. Jela i Maru, která je zralá na ATB jaký má strašný kašel. Ale tak strašně se těšila, že jsem ji nemohla nechat doma. Navíc byla bez teplot. Jen ten kašel.

S velkou a nejmenší jsme jeli na výstavu podzimních aranžmá zahradnické školy, kam Linduša chodí. Byla na pohádkové motivy. Čekala jsem tam samé pohádkové bytosti zavalené kytkama, ale opak byl pravdou. Byla tam pohádková místa.

Čarodějnický kutloch (vyrovnaný výkon čtvrťáků, hodnocení profesorů i veřejnosti je vynesla na 2. místo)

Zátiší (studenti 2. ročníku, vítězové dle odborné poroty, veřejnost je posadila na 3. místo)
Pohádkov (třída naší Lindy se dle veřejnosti umístila na 1. místě, ovšem dle odporné odborné poroty až na místě 6.) Bohužel to měli tak roztažené, že se to nedalo nafotit najednou.



Ale taky takovéhle krásy

Byla tam i prodejní výstava, takže jsem si udelala radost a koupila si tam kytku a s Lindou jsme chvili koukaly pod ruce profesorce, která dělala smuteční vazby na blížící se dušičky.

Pak jsme se přesunuli do Olympie - proč a nač je na samostané psaní neb to bylo též zajímavé.

SMS o dvou neznámých aneb poslední piknik.

13. října 2009 v 14:00 | Hamina |  Na naší vísce
První článek do této rubriky by měl být možná trošku jiný a vysvětlující. Ale nějak není čas na jeho sepsání. A nedělní dojmy by mohly zapadnout někam do archivu v mé hlavě a pak už by to nebylo ono.

K nedělní snídani jsem dostala SMS - "Ve 13 na nápustce poslední trénink, buchty s sebou. A"

????????? až mi zaskočilo.

Naštěstí jsem identifikovala odesilatele.
SMS měla dvě řešení.
a) nepatří mě a jen se A. ukliknula, pak jsem naprosto v klidu a pohodě.
b) patří mě, ale vůbec netuším kde je nápustka a o jaký trénink jde a ten čas a "buchty s sebou" je dosti znepokojujicí. Obzvláště musí-li se vyrobit celý oběd.

Nezbývalo mi nic jiného než zavolat A. zpět co to jako má znamenat. Nejdřív jsem ji musela ujistit, že opravdu nevím co a kde je nápustka. Teď už to vím.
Pak mi bylo vysvětleno, že jde o poslední trenink kanoistů a že to nemůžu vědět, když jsem poslední 2 víkendy byla mimo. A buchta s sebou je jasná, uděláme si poslední piknik.

A jak to tedy dopadlo??
Báječně. Odpoledne prožité s přáteli, vyvětrané a vyblbnuté děti. Co na tom, že Marjánka ma dneska 38. To spíš přičítám únavě a pobytu ve školce. Ostatně je to u nás každý podzim a Tomek kašlal skoro celou noc. S tím se nějak poperem.


Takže tady jsou malí a velcí kanoisti.




Piknikové občerstveníčko - "Co gdo přines."


5.ročník Řípoklání

13. října 2009 v 13:17 | Hamina |  o Nás
Než se podzim plně ujme vlády, musíme každoročně absolvovat s Květňátky výstup na Říp.
Už je to tradice, jež nenásilnou formou založila teta Káťa.
Takže každý rok chodíme zkontrolovat jestli pořád stojí na svém místě, jestli nám ho někdo neukradnul či jestli se náhodu neodstěhoval. Třebas do Humpolce. Což by se mi líbilo, měli bychom to k němu blíž.

Letos padl termín na 3.10.2009

Účast byla docela slušná, počasí také, děti cestou nahoru ani neprudily, honily se, lezly po skále. Prostě ten výšlap zvládly na 1.

Nahoře bylo občerstveníčko, děti si tam pohrály v lese, my jsme všichni pokecali. Následovalo nezbytné focení, sestup dolů.

Sestup se neobešel bez pádu - naše Marjánka to neubrzdila a pěkně s sebou řízla. Jí se nic nestalo, akorát to odnesly brýle, resp. sklíčko. Naštěstí oči byly uchráněny.

V Rovném jsme se pozdně naobědvali a přesunuli jsme se na bezvadné hřiště, kde se děti opravdu vyblbnuly. Jezdily na kolech, kolobežkách, houpaly se.

Den se chýlil ke konci, nastal čas loučení a slib, že za rok zase.

Letošní výstup byl ale trošku jiný než všechny ostatní. Čekala na nás totiž třešnička na dortu - bezdětná kolaudace domu u Steny. Pravda dětí tam několik bylo (naše Bety, děti majitelů a pak ještě Sára, jejiž maminka se rozhodla jet na Říp na poslední chvíli).


Bylo to super, tety navozili spoustu mňamek, bylo tam vynikajici piti. Zábava super, obzvláště nad svatebními fotkami.

Takže letošní Řípoklání bylo fakt bezvadné.

Holky všem Vám díky.


Květňátka na Řípu.

Nejstarší lístek

12. října 2009 v 10:33 | Hamina |  Linduška
Na ten se zatim nějak nedostalo. A tak aby se necitila třeba dotčená, bude tohle jenom pro NÍ a o NÍ.

Když se narodila, byla jak opičí mládě z filmu Planeta opic. Tak byla chlupatá. Na zádech měla 2 cm černé chlupy, na uších špičičky jako rys. A už od narození se smála.

Dneska je z ní slečna skoro na vdávání. 18 nám klepe na dveře (za 106 dní) a já nějak zjišťuji, že těch 18 let strašně uteklo. Rekapituluji co všechno jsem diky ní i s ní prožila.

Je na mne občas hubatá, občas odmlouvá a diskutuje. Teď zrovna máme nějaké krizové období, kdy já nemůžu překousnout, že doma už je jí těsno.
Když mám doma ty 3 malé, chtěla bych, aby byla doma taky. Ale ona to cití jinak. Je mi z toho všelijak a hlavně smutno, protože nevím, jestli je to správné.

Asi ano. Vždyť já jsem taky vylétla z hnízda a pocity moji mamky mě zrovna moc nezajímaly. Jenže o nich se u nás doma tenkrát moc nemluvilo.

Tak tedy milá Lindo - ano, vadí mi, že je Ti doma těsno, ale takový je už koloběh života. A já se s tím musím smířit a vyrovnat. Mám Tě strašně moc ráda a největší odměnou mi bude, pokud se budeš stále vracet domů.
K nám.
Aby ten čtyřlístek držel pohromadě.



Takhle Linda vypadala, když se narodila Barunka (08/2001)
Zatím trojlístek v roce 2005
2007
Prodloužená aneb Generálka tatínku 2008
Trojlístek 2008

L

08/2009

Dva měsíce v obrázcích

9. října 2009 v 0:32 | Hamina |  Betynka
24 hod.

3 dny
týden
10 dní
14 dní

21 dní
4 týdny
6 týdnů
8 týdnů
2 měsíce

Mé první 2. měsíce života - díl III.

8. října 2009 v 23:48 | Hamina |  Betynka


V porodnici to bylo celkem dobré, maminku si tam pamatovali z minula, kdy se tam narodila M. Byli moc hodní.Ve čtvrtek se na mě přijela podívat nejstarší ségra .


Tatínek tam za námi každý den jezdil a v neděli 9.8. si nás odvezl domů. A to teprve bylo prima. Byl tam klid, pohoda. Všechno a všichni se točili jen kolem mne. To jsem si musela vychutnat bo až se vrátí ségry od babičky, tak už to takové nebude. Už toho času na mě tolik mít nebudou.
Ale zase se bude okolo mne točit víc lidí. To bude taky dobré. A tak to taky bylo.
Nejdřív přijela babička s dědou.




Pak druhá babička,
s tetou a strejdou a……………….a mýma dalšíma dvěma ségrama. Hurá.


Pak přijela mamčina ségra.

A nakonec i mamčin bráchanec.


Bylo to všechno príma, všichni se se mnou mazlili, ale taky to bylo náročné. Nějak jsme se s mamkou nemohly naladit na jednu vlnu.
Tak to trvalo o trošku déle. Ale zase jsem všechny návštěvy měla brzy odbyté.

Pak nastal doma trošku šrumec, velké holky začaly chodit do školy, M do školky, tak jsem si i občas pobrečela než jsme to s mamkou nějak vychytaly. Neměla jsem žádny režim, jestli něco, tak skororežim. A to na zaběhnutí celé rodiny jaksi nestačí. Na to je potřeba prostě režim a řád.
To nám občas narušila návštěva nějakého dr. Který chtěl vidět buď mne nebo ségry, zkontrolovat nám srdíčka, zuby, ledviny. Naočkovat nás. Do toho si já vymyslím ucpané slzné kanálky, musejí mi je proplachovat a hnedle je tam doktor navíc.
Ale mamka je šikulka a všechno to zvládne.
Když to tedy shrnu:
Kontrola v týdnu - 3 385g, 51 cm
Ve 14 dnech - 3 705g, 51 cm
V 6 týdnech - 4365g 54 cm
KO na kardiologii - zatím je uzávěr nezavřený, ale zatím je to fyziologický nález. Další KO za ½ roku. Pak se uvidí, jestli se to zavře samo nebo budu mít to, co ségra.
Ledviny mi zkontroluje teta Kaktus až pojedeme na Říp.

Baštím Sunar, látkuji, šátkuji, doma spím v postýlce, ale častěji v takové houpačce, kde se spí báječně. V kočáře se taky skvěle spí. Přes den jím po 3 hodinách, mezitím spím. V noci se chci vyspat, tak tu spím celou. Už se umím smát a taky si povídám. Pokud mám náladu. A tu zatím většinou mám.
U babičky byli všichni vyjevení, jak jsem hodné a klidné miminko. No ono mi taky nic jiného nezbývá, když je nás tolik. Ale když jsem s mamkou sama, tak si to užívám. Spím s ní v posteli, ňuchňáme se, prostě MÁME SE.



Mé první 2. měsíce života - díl II.

8. října 2009 v 23:20 | Hamina |  Betynka


Termín vykouknutí na svět jsem měla na ségřiny narozky, ale já jsem si od začátku říkala, že to tedy ne. Maminka lobovala za pondělí, že všechny děti má v pondělí. Nebo alespoň za čas někdy mezi všemi.
Mně bylo jasné, že chci mít SVŮJ narozeninový den.

V úterý 4.8. byla mamka s taťkou v R. za tetama, které dlouho neviděli. Všichni si tam dělali srandu, že by mě už mohli začít vyhánět a takové ty jiné chytré řeči. Maminka pořád prosazovala to pondělí, taťka zase ty Bářiny narozky.
Nakonec to všechno bylo úplně jinak. Né že by se mi v tom báječném "obalu" nelíbilo, ale nachystali mi krásný pokojíček, vymalovaný, voňavý. Babička Blanka mi vyžehlila všechno oblečení, mamka plínky a tak jsem si řekla, že je teda už nejvyšší čas podívat se taky někam jinam.

5.8.ve 4.30 jsem tak nějak nesměle dala najevo, že bych chtěla jít ven. Po nějaké době zas a zas. Mamka zpozorněla, ale nijak moc to neprožívala. Hlavně to neřekla taťkovi a nechala ho odjet do práce. Nevím co si myslela, že to snad rozchodí či to vydrží do toho pondělka???? (mmch. byla středa) Takže jsem to dala najevo jasněji a taťka se nestačil v práci ani ohřát a už mu volala, že se jaksi něco děje a že se má vrátit domů. To bylo osm. V deset se domluvili, že teda radši pojedou do porodnice, že to máme daleko, ať je všechno v klidu a v pohodě. To i já jsem se uklidila.
Mamka z toho byla trošku nesvá, že to byl planý poplach. Ale v nemocnici
dr. řekl, že se ji tam nechají a pokud nepůjdu ven sama dobrovolně, že mi ve čtvrtek (na narozky té mé ségry), pomohou. Což se mi teda vůbec nezamlouvalo. A mamince taky ne. Květňátkové tety radily, že si do toho nemáme nechat kecat. Tak se mamka připravovala na to, že si bude muset vydupat svou a že mě nenechá vyhánět. PA ovšem celou dobu tvrdila, že než půjde z páce domů, budu na světě.Že mamince stačí dvě kontrakce a bude to.
Řekla jsem si, že se do toho budu muset pořádně obout, aby mě nemuseli vyhánět. Mamka poslala taťku domu, sama si šla lehnout na šestinedělí, že se bude čekat, co budu dělat dál.

V 15.30 jsem mamku vyhnala z postele, že jdem na to, že se mi to v tom obale už vůbec nelíbí. Sestřička ji odvedla na porodní sál, kde PA zkonstatovala, že se už všechno nachystalo (ostatně to tvrdila od samého začátku) a že už je tedy nejvyšší čas jít na věc a nechat mě samotnou se vyklubat se na svět.
Mamka povolala taťku (16.00), že jestli chce být u toho, tak by si měl pospíšit a rychle přijet.
Mezitím si mamka vybrala stejný sál, kde se narodila Marjánka. Sestřička nachystala porodní stoličku, měřily se mé srdeční ozvy, jestli mi už není moc těsno. Zatím to bylo dobré, mamka sice už hodně skučela, taťka nikde, tak jsem se nemohla na ten svět hnát. Přeci musím počkat až dorazí. V 16.45 konečně dorazil, v tu chvíli dostala mamka sílu do poslední fáze.
A pak to přišlo v 17.15 jsem přišla na svět. Byl to pěkný šplouch a já jsem konečně viděla Ty, které jsem znala jen tlumeně podle hlasu. Viděla jsem a poprvé jsem se ňuchňala s tatínkem a maminkou. Bylo to báječné, přesně takové jak jsem si představovala. Vážila jsem 3440 g a měřila 50 cm. Měla jsem tmavé vlásky a ani jsem moc neplakala.

Takže nesplnila jsem mamince přání narodit se v pondělí.
Nesplnila jsem tatínkovi přání narodit se na narozky ségry.
Ale povedlo se mi trefit do času, kdy se nikdo z maminčiných dětí nenarodil.
L. se narodila v 5.03, B. se narodila ve 14.15, M. v 0.10 a já sem se trefila do 17.15.
Takže v každou denní dobu se mamince narodil někdo.
Narozky můžu slavit se ségrou, ale narozeninový den mám svůj. Sama pro sebe.

A do mlejna přiletěla vrána a přinesla tam néé Élišku, ale Elisabethu. Ale někteří mi říkají Eliska.
Mamka mi říká Betulinku, taťka Betusko a holky Liso, Lizátko. Jedna babička Bětuško, druhá Bety. Mám prostě takové jméno, že si každý vybere. Ale nejsem Eliška a Alžběta. I když obě jsou to jména krásná, však jsou také český ekvivalent toho mého. Tak musí být hezká. Ale já se prostě jmenuji Elisabeth.



Mé první 2. měsíce života - díl I.

8. října 2009 v 23:06 | Hamina |  Betynka
Budu se muset vrátit do doby zpátky, kdy mým"obalem" byla moje maminka.
Za začátku to bylo docela hektické, mé rozhodnutí narodit se do mlejna, již nikdo nečekal. Maminka úplně nejméně. Začala chodit do práce, umravňovat jiné děti, pomáhat jim smysluplně využívat svůj volný čas.

Tatínek mě "dostal" pod stromeček a z vyprávění vím, že i slzička byla.Od té doby jsem byla jeho ňuňánek. Hladíval mě přes mámino bříško, posílal mi pusinky, mluvil na mě jakýmsi divným jazykem. Mamka mluvila jinak a i hulákání dětí ve škole znělo jinak. Byla jsem moc zvědavá jak vypadá, když mluví jak Tatar. Nebo Maďar? Později jsem zjistila, že b) bylo správně.

Nejstarší ségra mě dostala na Silvestra, kdy už ovšem něco tušila. A vůbec tedy z toho nebyla nadšená. Už měla dvě mladší ségry a do toho mělo ještě přijít třetí uřvané novorozeně. Prohlásila, že chce kluka a že kočár v žádném případě vozit nebude.(Ale na její obranu musím říci, že se ji moc nedivím, lidé by si mohli myslet, že jsem její. Ale na druhou stranu, se se mnou občas ňuchňá a i mne pochová. Ale to nesmím brečet. Jinak mě vrací mamce.)

Malé ségry mě dostaly nevím kdy a moc mě neřešily. Radost měly, ale zase chtěly kluka. Vůbec nevím co si o tom mám vlastně myslet, protože i mamka mluvila o klukovi. Robinovi. Hoodovi ještě ke všemu. Což byl prý nějaký loupežník.
Prý je to se mnou jiné, je jí víc špatně, chutná jí pivo a slivovice, nemůže jíst, jen jogurty. A má jiné břicho. A tak prý sem kluk. A když měla možnost zjistit CO jsem, tak nechtěla. Teta Kaktus se nabízela, že jakýmsi přístrojem to zjistí, ale maminka si tvrdohlavě trvala na svém. Vydala zákaz.
Jen tetě Magdy dovolila nějakou jehlou to zjišťovat. Výsledek??? Prý jsem kluk. Hahaha.
Tak za to jsem mamince dělala špatně o měsíc déle. A v noci jsem ji nenechala moc spát. A honila jsem ji pořád na záchod.

A tak jsem si lebedila v tom obale, bylo to prima, bylo mi teplo, měkounko, slyšela jsem její hlas. Někdy až moc, to když se zlobila na děti ve škole. Byla pořád akční, nic jí nebylo a tak se mnou byla i s dětma na škole v přírodě, lezla po nějakých kopcích, prostě nebyla chvíli v klidu.
Zima se překulila do jara, jaro do léta, skončila škola a mě zbývalo už jen pár týdnů. Malé ségry jsme odvezli k babičce a tam jsem zjistila, jakýmže to jazykem tatínek na mě mluvívá. Ne Tatarským, ale jeho rodným. A tak jsem si zvykala, bylo mi jasné, že to uslyším hodně často.


Vinobraní podruhé

8. října 2009 v 12:57 | Hamina |  o Nás
Vinobraní podruhé.(26.9.2009)

Tentokráte naše vlastní, u babičky, v severním Maďarsku, jak říká můj muž.
Víkend byl opět pohádkový, počasí jak vymalované.
Ráno po nezbytném zabezpečení domácího zvířectva, se sešlo pár nejbližších příbuzných, aby pomohlo hrozno ostříhat.
A jak to bylo dál uvidíte z fotodokumentace.

Takhle vypadalo hrozno těsně před "popravou".



Takhle se sváželo po vinohradu do kádě

.
Víno v kádi před drcením.

Akt drceni.

Výsledek drcení

.





















Lisování
Zbytek hrozna po lisování.
Vylisovaný vinný mošt.


Zde se měří cukernatost, podle toho se zjistí
kolik je nutné přidat cukru

A pak se výsledek celodenní práce uloží do dřevěných sudů a už se nechá na přírodě, aby dokonala své dílo. Mošt projde kvašením, několikerým stáčením a po nějaké době se bude moci pít.
Jak vypadá dřevěný sud si zatím musíte domyslet, protože jsem jej zapomněla vyfotit. Ale slibuji, že při příští návštěvě u babičky jej vyfotím a foto dodám.




Přeměny naší zahrady

8. října 2009 v 9:44 | Hamina |  o Nás
Zase byl krásný víkend (18.9.2009)

V sobotu se mlejnem přehnala bouřka v neděli už jsme si užívali sluníčka a relativně pohody.

Soused Pavel je mladý, bezdětný a hlavně akční. Ze své terasy kouká do našeho chaosu. A tak se jal nás dohukat, aby to takový chaos nebyl.

Takže se začala na horní části zahrádky vytvářet plocha na pěstovaní zeleninky. Hlavně mangoldu, ředkviček, pórku, hrášku, fazolí, rajčat, cuket a okurek. A do příštího jara si určo ještě něco vymyslím.

Kus svahu se musel ukopat a postavit opěrnou zeď, aby vznikla rovina. Původně jsem chtěla zeď kamennou, ale protože to není levná záležitost, mám zeď dřevěnou. Máme nějaké staré kulatiny a trámy. Musím říci, ze to co je hotové vypadá dost dobře a vedle té staré pily, je to snad i lepší, že je to dřevené. Vypadá to ještě na práci tak na dva, tři víkendy, pak musíme sehnat pořádnou hlínu a bude připraveno na jaro.

Taky se pokácel jeden strom, já sem vyplevelila trávník a dosila semeno, aby to taky vypadlo k světu.
Vcelku to byl docela produktivní a nebýt sobotní bouřky, tak i příjemný víkend.



Vinobraní

6. října 2009 v 15:04 | Hamina |  o Nás
O víkendu 13. září bylo opravdu podzimní počasí. V sobotu pod mrakem, v neděli nevídaně krásně.

Už od prostředka týdne jsme měli v plánu jet do Mikulova na vinobraní. Váhali jsme jen, který den. Pak Tomek rozhodnul - v neděli tam bude víc věcí pro děti. A bylo to jasné.

V neděli jsme se probudili do nádherného podzimního rána.

V klidu jsme se nasnídali, zabalili potřebné věci a vyrazili směr Mikulov.

Auto jsme odstavili hned na kraji, abychom to nemuseli pak nějak řešit a krásnou procházkou jsme dorazlili na malebné náměstíčko, tou dobou už zaplněné hlavně trhovci. Lidí tam ještě moc nebylo a tak se to dalo krásně projet i s kočárkem.

Holky čumákovali do každého stánku s tím, že chtějí něco koupit. Domluvilii jsme se, že se bude nakupovat cestou zpět, ať to nemusíme tahat a že třebas uvidí něco lepšího, hezčího.

Naštěstí jsou v takovém věku kdy se nechaly ještě obě ukecat.

Za to maminka............ta se ukecat nenechala a řádně pustila žilou u stánku s kořením, pak u stánku s maďarskými specialitami - Tomáš chtěl mocímermo paprikovou pastu a pak jsme ještě objevili vynikajicí česnekovou pastu.

Ale odolala jsem u keramiky, klobás, semínek a dřevěných hraček. Došly jsme do podhradí, kde byly atrakce a souteže pro děti, ovšem vetší než ty naše. Takže holky tam poslouchaly pohádku, povozily se na dřevěném kolotoči a pak jsme si dali né moc dobrou klobásku.

Pak jsme vylezli na Svatý Kopeček
Odpočinuli si, pokochali jsme se nádherným výhledem. Sestoupili jsme dolů, nakoupili burčák, vysněné dárky dětí a jeli jsme domů.
Holky byly skvělé. Prostě jsme si to báječně užili.